Baňkování jako reflexní terapie: mechanismy, účinky a použití

Baňkování neboli vakuoterapie, je metoda manuální medicíny, ale i oblíbená metoda komplementární (dříve alternativní) medicíny. Má kořeny v dávné minulosti. Smyslem terapie je vytváření podtlaku přikládáním baněk. Vznikající podtlak způsobuje celou řadu reakcí.

Jak baňkování funguje?

Při terapii se na kůži přiloží baňka, ve které je vytvořen podtlak. Podtlak způsobí nasátí kůže, podkoží a případně hlubších tkání do baňky. Velikost podtlaku závisí jednak na hloubce tkáně, kterou chceme ovlivnit, na místě aplikace a na svalovém tonu či denzitě fascie.

Historie baňkování

Baňkování je technika s historií sahající až do starověkých civilizací. První zmínky pocházejí z Číny, kde byla tato metoda praktikována již před 3000 lety.

Tradiční čínská medicína věří, že baňkování stimuluje proudění energie čchi, redukuje stagnaci krve a čchi a napomáhá obnovení rovnováhy mezi jin a jang v organismu.

Ve starověkém Řecku popisoval baňkování Hippokrates jako prostředek k odstranění bolesti a detoxikaci těla. Archeologické nálezy dokládají, že podobné praktiky byly známy již ve starém Egyptě a Indii. Nalezeny byly baňky, vyrobené z cínu nebo bronzu.

Reflexní působení versus reflexní odpověď

Abychom mohli pochopit celkový kontext působení této terapie, je nezbytné popsat rozdíl mezi reflexním působením a reflexní odpovědí na aplikaci baněk.

Moderní reflexní terapie vychází z premisy, že tělo je ve své celistvosti propojeno energeticky i funkčně. Podstatou reflexní terapie je předpoklad, že působením na určité body, zóny, nebo dráhy, můžeme ovlivnit celkový stav organismu. Tedy, že aplikace terapie na tato místa bude mít vliv na harmonizaci vnitřních orgánů, nebo vzdálených oblastí těla.

Vznikla na počátku 20. století, kdy ji americký lékař William Fitzgerald rozvinul do tzv. zónové terapie. Fitzgerald rozdělil tělo do deseti podélných zón, které procházejí od hlavy k nohám. Každá zóna obsahuje reflexní body na chodidlech, které odpovídají jednotlivým orgánům nebo oblastem těla. Doktor Fitzgerald používal jednoduché nástroje, jako například gumové pásky, k aplikaci tlaku na prsty nebo jiné části těla.

Tato metoda byla dále rozšířena americkou fyzioterapeutkou Eunice D. Ingham, která vytvořila detailní mapy reflexních bodů. Zdůraznila, že aplikace správného tlaku na reflexní body může zlepšit průtok energie, snížit stres a podpořit samoléčebné procesy organismu.

Obě metody mají řadu pokračovatelů a daly vzniknout novým přístupům. Jmenujme například Idu Rolf, Thomase Myerse, Toma Bowena, u nás Jiřího Janču či manžele Patakyovi. Funkčnost těchto přístupů dnes do značné míry potvrzují poznatky získané pomocí funkční magnetické rezonance i výzkumy o fasciích, které jako spojitá 3D síť prostupují celé lidské tělo. Je také potvrzený jejich význam pro biomechaniku, hormonální regulaci či řízení svalového napětí.

Jak baňkování funguje z pohledu reflexních mechanismů?

Působením podtlaku je komprimována kůže, podkoží i obě vrstvy povrchové fascie. Dále pak hluboké fascie, které obklopují svaly, aponeurózy, svalové úpony. Svaly jsou při vyšším podtlaku ovlivněny také. Kůže má převážně autonomní a senzitivní inervaci, je prostoupena receptory pro dotek, teplo, tlak. Je zde bohatá síť kapilárních a lymfatických cév.

Hluboké tkáně mají nervové zásobení převážně senzorické a motorické. Ve svalech jsou svalová vřeténka, ve šlachách šlachová tělíska, regulující svalové napětí. Hluboká fascie obaluje svaly, kosti a orgány. Obklopuje cévy, tvoří obaly nervů a je spojena i s obaly mozku a míchy. Jsou zde receptory pro chlad, vibrace, tlak a chemoreceptory.

Co tedy způsobí aplikace baněk v těchto tkáních?

  1. Zvýšení místního prokrvení: Podtlak způsobí rozšíření krevních cév a zvýšení prokrvení v dané oblasti. Zlepší mikrocirkulaci, což znamená lepší přísun kyslíku a živin do buněk a urychlení odplavení metabolických odpadních látek a mediátorů zánětu. Mobilizace tekutin a jejich odplavení vede ke snížení otoku a intersticiálního tlaku v tkáních. Stlačení cév vede ke zvýšeni produkce oxidu dusnatého a k déletrvající vazodilataci cévního řečiště.
  2. Snížení napětí v měkkých tkáních: Pokles intersticiálního tlaku vede k odstranění pocitů napětí, k rehydrataci denzifikovaných fascií a zlepšení jejich posunlivost. Spolu s působením na proprioceptory vede ke zmírnění svalových spasmů. Zlepší se pružnost svalů a pojivových tkání a jejich pohyblivost. Má pozitivní vliv na propriocepci, pozitivně ovlivní svalovou koordinaci i svalovou sílu.
  3. Zvýšení lymfatického oběhu. Lymfa je tekutina, která transportuje odpadní látky a toxiny z tkání a tkáňového moku. Podílí se na funkci imunitního systému. Baňkování podporuje detoxikaci těla tím, že zlepšuje lymfatickou drenáž a rychlejší eliminaci škodlivých látek.
  4. Snížení zánětu a bolesti: Podle některých teorií může baňkování snižovat hladiny prozánětlivých molekul, jako jsou cytokiny a leukotrieny, a tím pomoci zmírnit bolest. To je způsobeno zlepšením drenáže a zmenšením otoku, který zvyšuje tlak v mezibuněčných tkáních. Tento efekt je patrný zejména u pacientů trpících chronickými bolestmi nebo zánětlivými onemocněními, jako jsou artritida nebo myofasciální syndromy.
  5. Baňkování a autonomní nervový systém: Ten reguluje nevědomé tělesné funkce, jako je srdeční tep, dýchání a trávení. Předpokládá se, že tato metoda ovlivní rovnováhu mezi sympatikem a parasympatikem. Na buňkách hladkého svalstva cév v kůži se nacházejí muskarinové M3 receptory. Stimulací těchto receptorů parasympatickým neurotransmiterem acetylcholinem způsobí vazodilataci a tím zvýší průtok krve a podporu výživy tkání.
  6. Baňkování dále navozuje pocit klidu, relaxace a regeneraci. To sníží stres, zlepší kvalitu spánku uvolňováním serotoninu a melatoninu. Když je tělo ve stavu relaxace, zejména po intenzivní stimulaci, dochází k vyváženému uvolňování endorfinů, které také podporují pocit pohody a zmírňují napětí.
  7. Baňkování a stimulace potních žláz: Jejich činnost je regulována sympatikem, účastní se na termoregulaci a uvolňování toxinů a minerálů. Tím regulují homeostázu a detoxikaci.
  8. Vliv na hormonální regulaci: Aplikace baněk rovněž snižuje hladiny kortizolu, což je hlavní stresový hormon, který v těle může způsobovat zánět a bolest. Snížení hladiny kortizolu vede k tomu, že tělo lépe produkuje endorfiny, které přinášejí protizánětlivé a analgetické účinky.
  9. Působení na endorfiny a vlákna C: C-vlákna jsou nervová vlákna odpovědná za přenos signálu bolesti a regulaci zpětnovazebných okruhů. Aktivace těchto vláken baňkováním může tedy vést k silnému uvolnění endorfinů.
  10. Reflexní efekt na orgány: Terapie působí i na základě reflexních mechanismů, podobně jako akupunktura nebo akupresura. Podle tradiční čínské medicíny může být baňkování využíváno k ovlivnění činnosti vnitřních orgánů prostřednictvím stimulace specifických bodů.

Význam vzniku hematomů a jejich resorpce: Baňkování může způsobit drobné petechie a hematomy. Prokrvácení je způsobeno fragmentací drobných kapilár. Jeho velikost je úměrná velikosti podtlaku, především však mírou dysfunkce cévního řečiště, stázou krve a hypoxií. Resorpce hematomů aktivuje imunitní systém a podporuje produkci protizánětlivých cytokinů, které přispívají k regeneraci okolních tkání.

Kdy se tedy baňkování využívá?

Nejčastějšími indikacemi pro aplikaci baněk je myoskeletální aparát. Tento přístup je nekomplikovaný a má výborný vliv na akutní i chronické bolesti svalů a kloubů. Pro jejich dobrou přístupnost jsou častou indikací záněty šlach, svalové spasmy či křeče, nebo bolesti šíje a zad.

Reflexní působení vakuoterapiepozitivní vliv i na respirační problémy. Statickou aplikací do bodů dráhy plic a tlustého střeva ovlivníme kašel, podpoříme léčbu nachlazení. Uvolněním mezižeberních svalů dynamickou aplikací a stimulací specifických bodů lze zmírnit astma.

Zlepšení efektivity krevního oběhu při aplikaci baněk je často využíváno při otocích, cévní nedostatečnosti, chronických onemocněních provázených otokem a zánětem. Celková únava a vyčerpání může být způsobena chronickou stresovou reakcí. Aplikací baněk lze dosáhnout snížení hladiny kortizolu v těle, zvýšení hladiny serotoninu a endorfinů. Aplikace baněk na některých bodech a specifických oblastech těla navyšuje celkovou energii a vitalitu, zlepšuje trávení a spánek.

Jaké známe druhy baněk?

  • Bambusové baňky: Tradiční materiál na výrobu baněk. Takové baňky jsou využívány celá tisíciletí. Byly aplikovány jako horké, sterilovaly se nad plamenem.
  • Keramické baňky: Opět tradiční typ, kterým lze vyvolat velký podtlak. Lze s nimi aplikovat odvary a výluhy. Jejich použití bylo podobné jako u předešlých.
  • Skleněné baňky: Jsou moderní, opakovaně použitelné a dobře sterilizovatelné baňky. Vynikající jsou k aplikaci horkého a dynamického baňkování, k aplikaci krvavých baněk a k aplikaci výluhů. Nevýhodou je jejich křehkost. Velká skleněná baňka se širokým lemem a drobným otvorem pro regulaci podtlaku, připojená na kompresor, je využívána pro lymfodrenáž jako tzv. vakuumkompresní terapie. Zde je vysoký podtlak a vznik hematomů nežádoucí.
  • Silikonové baňky: Moderní typ baněk, šetrných ke kůži. Jejich měkký a široký oblý okraj nedráždí tolik kůži, jako u baněk skleněných. Výhodou je dobrá regulace podtlaku. Vhodné pro terapeuty, kteří se obávají popálení svých klientů. Nevýhodou je jejich stárnutí a poměrně rychlá ztráta elasticity.
  • Plastové baňky jsou lehké, k vyvolání podtlaku jsou opatřeny ventilkem a vzduch je odsát pumpičkou. Jejich použití je snadné, stejně jako regulace podtlaku. Nevýhodou je jejich křehkost a stárnutí.

Jaké jsou druhy baňkování?

Různé kultury využívaly rozdílné přístupy, které se lišily technikou provedení a jsou dnes součástí jediné metody.

  • Statické baňkování: Baňka je po celou dobu aplikace na jednom místě. Kůže je suchá, nebo zvláčněna olejem. Zamezí se tím nepříjemnému dráždění kůže. Využívá se v tradiční čínské medicíně k aplikaci na jednotlivé body drah.
  • Dynamické baňkování: Baňkou se po kůži pohybuje, což podporuje uvolnění tkání a zvýšení prokrvení ve větší oblasti. Je vhodné na větší plochy, k ovlivnění svalového napětí, k uvolnění kůže, podkoží a fascií. Nezbytná je předchozí aplikace oleje a promasírování ošetřované oblasti.
  • Suché baňkování: Nejběžnější způsob, při kterém se na kůži přiloží suchá baňka. Může být použito statické i dynamické baňkování. K vyvolání podtlaku v baňce se použije plamen zapáleného tamponu namočeného v lihu, nebo mechanický tlak na měkkou baňku, v případě baněk s ventilkem pumpička.
  • Mokré baňkování: Aplikuje se léčivý odvar nebo výluh, k vyvolání podtlaku je jako v předešlém případě možné použít horkou nebo studenou metodu. Tato aplikace je v mnoha kulturách tradiční, ale je technicky obtížnějším typem aplikace.
  • Krvavé baňkování: Je často využíváno v tradiční čínské medicíně k odstranění stagnace tekutin a krve. Kůže se před aplikací baňky poklepe kladívkem „švestkový květ“. Podtlak pak z tkání odsaje několik mililitrů krve.

Kontraindikace baňkování

I když jde o bezpečnou metodu, existují určité situace, kdy by se baňkování nemělo provádět.

  • Kožní onemocnění: Ekzémy, vyrážky, otevřené rány. Opatrnosti je třeba u suché a podrážděné kůže. U histaminové intolerance je třeba aplikaci vyzkoušet.
  • Krevní srážlivost: U poruch srážlivosti je třeba zvýšené opatrnosti. Hrozí zde riziko většího plošného prokrvácení.
  • Těhotenství: V některých oblastech těla není vhodné, tradiční čínská medicína přímo uvádí body, které jsou v těhotenství zakázané.
  • Nádorová onemocnění: Není absolutní kontraindikací, konzultace s lékařem je však nezbytná.

Závěr

Baňkování je komplexní terapeutická metoda, jejíž účinky na nervový systém a regeneraci měkkých tkání nejsou zcela objasněny . Zatímco existuje řada teoretických modelů a experimentálních studí, která podporují jeho použití, praktici ve svých praxích využívají denně tuto metodu s jasným vzkazem – baňkování má skutečně blahodárný účinek na relaxaci i regeneraci , který potvrzují všichni, kteří jej někdy zkusili.

mudr_petr_stourac_profil_250

Autor:
MUDr. Petr Štourač
Klinika FyzioArt, Brno
www.fyzioart.cz