Nedávno jsem četl článek o syndromu vyhoření, který mi nepřipadal moc relevantní, proto bych rád napsal o vlastní zkušenosti s tímto syndromem.
V kruhu svých hostů a přátel pozoruji, s jak velkým množstvím stresu musí denně zápasit a jaké následky to může mít na jejich psychiku i fyzickou kondici. Ještě před několika lety podstatně méně lidí ve věku 25-30 let mělo krční a/nebo bederní hernii.
V létě 2021 jsem měl pocit, že jsem se přetížil
Bolelo mě stále více částí těla: kolem pasu, kolem lopatek, krk, ruce, ramena, nohy, bolelo mě zkrátka celé tělo. Začátkem letošního roku jsem požádal o radu v jedné masérské skupině, co by se s tím dalo dělat. Napsali mi velmi dobré tipy, ale bylo to už v momentě, kdy nic nepomáhalo. Vyzkoušel jsem všechno, co mi navrhli: hodně strečinku, dal jsem se masírovat, chodil jsem k chiropraktikovi, měnil techniky při své práci, meditoval jsem, natíral se různými krémy proti zánětům a k uvolnění svalstva. Cvičil jsem s pěnovými válci, cvičil jógu. Navzdory všemu se můj stav neustále zhoršoval.
Po určité době byla situace až tak špatná, že jsem začal přemýšlet nad tím, čím jiným bych se měl začít zabývat. V tu chvíli jsem propadl zoufalství, protože miluji svou profesi. Původně jsem vystudoval ekonomii, takže jsem dříve pracoval jako zaměstnanec nadnárodních společností. Celý den jsem seděl před monitorem: účtoval jsem, vyřizoval jsem platby za faktury, zaznamenával údaje. Přibližně po 6 letech jsem v této práci vyhořel. Toto nebyl můj svět. Tehdy jsem začal hledat sám sebe.
V roce 2017 jsem našel své povolání
Nejprve jsem pracoval jako švédský masér, poté jsem absolvoval další školení: spinální trenér, lektor SM systému, FDM, SI terapie, ajurvéda, měkká chiropraktika. V mé současné profesi jsem si neuměl představit vyhoření, protože jsem věděl, že toto je to, co chci dělat a práce „multitaskingu“ nebyla pro mě to pravé. Musel jsem se tedy na tuto dost náročnou situaci podívat z jiného úhlu. Když se nad tím zamyslím, řešení bylo tak zřejmé, akorát jsem pro stromy neviděl les.
Za celý můj dosavadní život jsem tvz. "vypnul" maximálně na pár dní. Minulý rok v srpnu však moje polovička přišla s nápadem jet na 10 dní na dovolenou do Itálie. Chtěla mi ukázat zemi, kde prožila své dětství. To jsem tehdy považoval za naprosto nemožné. Na jedné straně jsem nechtěl nechat své klienty tak dlouho čekat, na druhé straně by to pro mě znamenalo obrovskou finanční ztrátu. Po dlouhém zvažování jsem se nechal přesvědčit na výlet a než jsem si to uvědomil, už jsme autem uháněli do Itálie. V následujících dnech jsme navštívili mnohá místa, jedno krásnější než druhé.
Ještě nikdy jsem nebyl u moře a tento zážitek mě naprosto uchvátil. Šumění vln, procházky v písku, čerstvý mořský vzduch, léčivé účinky slané vody, západ slunce... ve mně vyvolaly závislost.
Během celé dovolené jsem pozorně sledoval své tělo i duši. K úplnému uvolnění jsem potřeboval asi 5 dní. Alespoň já jsem potřeboval tolik času, aby se moje mysl zklidnila, zvykl jsem si na prostředí a vůbec, abych realizoval to, kvůli čemu jsem sem přišel: abych načerpal nové síly. Nikdy předtím jsem nic podobného nezažil, protože krátké dovolené mi tento životní pocit nepřinesly. Když jsme se přiblížili ke konci prvního týdne, viděl jsem, že plánovaných 10 dní nebude stačit, ale možná ani dva týdny (cítil jsem se tak dobře a celý bez sebe radostí, jako nikdy předtím), takže jsme nakonec zůstali tři týdny. Trochu s obavami jsem o tom informoval své klienty (co s nimi bude tolik týdnů?), ale všichni byli milí a chápaví.
Po dvou týdnech se začaly mé bolesti zmírňovat. Nikdy bych si nebyl pomyslel, že to bude trvat několik týdnů! Jednoho rána jsem se vzbudil a byl to jedinečný pocit cítit se tak lehce a uvolněně, fyzicky i psychicky.
Od té doby si pro potěšení z pozitivních účinků dopřejeme toto nabíjení energie každých pár měsíců. Zajímavé je, že toto poslouchám od stále více lidí. Bohužel, za týden si nemůžeme úplně odpočinout. Jeden z mých klientů, psycholog, mi prozradil, co za tím stojí.
"Manická averze" je název syndromu
V našem zrychleném světě nejsme schopni se za pár dní vrátit do normálního, vyváženého tempa. Potřebujeme k tomu alespoň 5-7 dní (v závislosti na jednotlivci a způsobu života) a až ve druhém týdnu dovolené dochází ke skutečnému načerpání energie na všech úrovních.
Jeden z mých klientů, který pracuje ve vedoucí pozici, nařídil v jeho týmu alespoň jednou ročně povinnost absolvovat minimálně dvoutýdenní dovolenou. Z celého srdce podporuji takový přístup. Podle mého názoru by se podobný přístup měl uplatňovat na všech pracovištích. Změnilo to můj život, od té doby je všechno krásnější, lepší, klidnější, hladší, v práci jsem produktivnější a co je nejdůležitější: cítím se ZDRAVĚ.
S partnerkou jsme se rozhodli, že si kromě pravidelného relaxu navíc uděláme i volné pondělky, tak dopřeji tělu tři dny odpočinku v týdnu. Věřte mi, odvděčí se mi! Raději budu ostatní dny v týdnu tvrdě pracovat, pokud bude po nich následovat zasloužený odpočinek. Tyto praktiky se mně osvědčily nejvíce.
A jak je to s vámi?
Kdy jste byli naposledy na dovolené alespoň na týden a půl a jaké jsou vaše osobní zkušenosti v této oblasti?
Vím, tady mnozí z vás přemýšlíte následovně:
- "Nemám na tohle čas."
- "Nemám na tohle peníze."
- "Co bude do té doby s dětmi?"
- "Co bude s mými klienty?"
- "Co na to řekne můj šéf?"
- "Vždyť mě ani nenechají odejít z práce na tak dlouhou dobu."
- "Kam máme jít, kde se budou dobře cítit i naše děti?"
- "Jak bych si mohl dovolit tak dlouhou dovolenou?"
Daly by se vyjmenovat i další výmluvy, které jsou ve skutečnosti pouze naše vlastní omezující faktory. I já jsem měl dříve mnoho otázek a dokonce pochybností. Od té doby už vidím, že překonat je bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Co jsem za to dostal? Myslím si, že každý v hloubi duše ví, že to nejdůležitější je jeho vlastní zdraví a štěstí, protože pouze tak jsme schopni dodat sobě a svému okolí tu správnou energii. Člověk pouze jednou prožije to, co nabízí alespoň desetidenní dovolená a od té chvíle neumí bez ní žít.
Nezáleží na tom, kde tyto dva týdny strávíte, důležité je pouze to, abyste byli na takovém místě, kde dokážete úplně vypnout.
Autor:
Dávid Ratkai, terapeut FDM, masér, spinální trenér