Seriál Masér na cestách pokračuje: Ivan Mátis, zakladatel značky Fabulo, se v roce 2024 opět vydal na cestu po Asii, aby společně se svou rodinou poznával kulturu jednotlivých zemí. Snaží se lépe porozumět kultuře jednotlivých států a zároveň se věnuje studiu masáží a různých východních léčebných metod, které jsou nedílnou součástí jeho cestovatelského života. Během 5 měsíců procestoval 5 zemí, prozkoumal jejich masážní tradice a podle doporučení vyhledal ty nejzajímavější masážní salóny. Své zážitky sdílel s fanoušky na facebookové stránce Fabulo. Níže jsme shromáždili tyto příspěvky, abyste věděli, kam se vydat, pokud toužíte po prvotřídním masážním zážitku!
Hello Bestie Beauty Salon and Spa - Sanur, Bali
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Pokud jste navštívili Asii, nepřekvapí Vás, že masážní salóny jsou na každém rohu a v některých městech jsou v podstatě téměř vedle sebe. Přesto mezi sebou vzájemně nebojují a nikdo se nebude zlobit, pokud si vyberete sousední salón. Většina z nich také nabízí služby pedikúry a manikúry. Nejinak je tomu i na ostrově Bali, zejména v plážových rezortech. Dalo by se říci, že je zde více masážních salónů než zájemců o samotné masáže – a ruce masérů na Bali se častěji dotýkají mobilních telefonů než zad turistů. Výhodou je, že pokud máte na masáž zrovna náladu, není nutné plánovat týdne dopředu, ale stačí odpovědět: „Yes, please!" v momentě, kdy se Vám zachce – ať už je to poprvé nebo po dvousté během dne, kdy se Vás někdo během procházky po ulici zeptá: „Massage?“.
Masáž na Bali je až neuvěřitelně levnou záležitostí. Hodina relaxace v letovisku Sanur Vás v průměru vyjde na 100 000 rupií, tedy asi 145 Kč. Na masáže obvykle chodívám na doporučení, ale v zahraničí občas dělám výjimky. Pokud to lze, prohlédnu si recenze na Google mapách, ale tentokrát jsem si řekl, že se nechám překvapit. Pokud bych měl dojem, že mi masáž spíše ublíží, zdvořile poděkuji a odejdu. Každopádně skvělým způsobem, jak podpořit místní komunitu, je využít právě masérských služeb. Jiní radí konzumovat každý den kokosový ořech, což je také cenná rada.
Balijčanka mě přivedla do útulné místnosti oddělené závěsem, kde na mě čekal jednoduchý, avšak pevně konstruovaný dřevěný masážní stůl, zakrytý pěknou vzorovanou látkou. Nejprve mě přikryla prostěradlem, poté se postavila na masážní stůl a začala mi energicky masírovat zádové svaly. Následně mi záda natřela příjemným olejem a důkladně mě masírovala. Masáž byla zaměřena na uvolnění, bez hledání svalových uzlíků, dokonce ani nebyla přizpůsobena jednotlivci. Masérka následovala předem stanovenou rutinu dobře nacvičeného sledu pohybů, přičemž se často soustředila na oblast kolem mých lopatek. Nakonec se věnovala oblasti trapézových svalů, což jsem po dlouhém létě a po nepříjemně vysokém polštáři v prvním ubytování velmi ocenil. Celkově mám za sebou příjemnou a poctivě provedenou masáž, během které jsem se cítil velmi dobře a byl za ni upřímně vděčný. Jako bonus jsem na konci dostal šálek čaje z citrónové trávy a sušenku, takové krásné gesto!
Taksu Spa - Ubud, Bali
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Bolí mě záda. Stačil jeden špatný pohyb a zasekl jsem se. Ostrá vystřelující bolest. Během chůze, nebo spíše ploužení, se kroutím jako paragraf. Mohou za to těžké batohy, nezvykle tvrdé matrace, všudypřítomná klimatizace nebo nošení dítěte na ramenou? Nebo kombinace všeho? Těžko říct.
Kde tady na Bali sehnat odborníka, který by mě dal zase do pořádku? Ačkoliv maséra najdu na každém rohu, ostrá bolest vystřeluje tak moc, že teď ani nechci, aby na to někdo sahal. Alespoň vyhledám maséra chodidel, možná mi pomůže. Ve vedlejší ulici od našeho ubytování se nachází spa lázně Taksu Ubud, tak jsem je vyrazil omrknout. Měl jsem štěstí, jeden z masérů byl ihned k dispozici, i když se obvykle do těchto "luxusních" zařízení musíte objednat předem. Po registraci mě recepční doprovodila nahoru po schodech. Směju se sám pro sebe pod fousy, když si představím, že dolů to zvládnu, ale kdo mě vynese po schodech nahoru?
Přivítá mě Balijčanka jménem Ratmini, která tu pracuje již 7 let. Děkuji za ni! Nejprve mi omyje nohy horkým mokrým ručníkem, poté začíná s masáží nohou. Ještě předtím mi krátce stiskne kotníky a naladí mě na proceduru. Hloubkově mi masíruje chodidla, soustředí se jen na proces. Je oddaná masérskému řemeslu, cítím z ní, že ji nezajímá, zda má vypranou pračku nebo co bude vařit k večeři. Mám pocit, jako by pomocí prstů nahlédla až do mého nitra. Hloubková masáž, avšak prováděná s citem, málem zapříčinila, že jsem usnul. Velmi talentovaná masérka! Kdybych nemusel po celou dobu ošetření sedět shrbený na židli, možná by mi i trochu povolila bolest zad. Ratmini se shrbila podobně jako já, aby se mnou zbytečně nehýbala. Ach jo, zkrátka jeden z těch dnů...
Procedury v módnějších masážních centrech jsou dražší a zdatně konkurují našim cenám. Za půlhodinovou masáž nohou jsem zaplatil bez mála 300 Kč. Na závěr mi v lázeňském bufetu nabídli nealkoholický nápoj z kurkumy, limetky a medu zdarma. Po masáži nohou jsem se pomalu šoural zpět do hostelu. Sice kráčím, ale pořád zkrouceně. Zítra musím absolvovat masáž celého těla, abych pro Vás mohl pokračovat v asijském masážním turné.
Bodyworks - Ubud, Bali
((Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Setkáváte se u klientů s nesnesitelnou bolestí zad? Ten pocit dobře znám i já. Tak zaseknutá záda, že se v noci na posteli nemůžu ani otočit, ba ani nedokážu zvednout zadek, natož ležet v aktuální poloze. Neskutečná bolest! Chci z plna hrdla křičet, ale má rodina už spí, takže zpocený, se zaťatými zuby a staženýma rukama nějak zázračně změním polohu a usínám vyčerpáním. Za hodinu se opět budím a všechno začíná nanovo... Není na co čekat, potřebuji zkušeného maséra, aby mě dal do pořádku. Pro tento nelehký úkol volím tým Bodyworks v centru města Ubud.
Masérka Widi mě doprovodila do masážní místnosti v patře, kde se lopatky stropního ventilátoru divoce točí, aby tropické vedro bylo snesitelné. Na masážním lůžku mě čeká jednorázové spodní prádlo, které teda není moje oblíbené... nemá ani předek, ani zadek. Na druhou stranu, alespoň to moje nebude mastné od oleje. Ufrflaně si "to" oblékám a dobře se pobavím při pohledu do zrcadla, které je stejně dlouhé, jako já vysoký.
Widi se zajímala, jaká je situace, protože očividně mám velký problém. Požádala mě, abych si sedl na masážní lehátko a ponořil nohy do stříbrné nádoby s teplou vodou. Nejprve do vody nasypala hrubozrnnou mořskou sůl, následně mi nohy začala potírat sušenou galangalovou moučkou a nakonec mi na chodidla nalila limetkovou šťávu, kterou vmasírovala, čímž mi nohy pročistila a zároveň podpořila krevní oběh.
Ulehám na břicho a snažím se uvolnit. Přikrývá mě prostěradlem a pak se o mě opírá celou svojí váhou, přechází mi dlaněmi po zádech, na jednom místě mi záda i prokřupává, co mi hned ulevuje od bolesti. Ačkoliv Widi není útlá žena, hravě vyskakuje na postel a pokračuje v masáži nasucho, přechází mi dlaněmi po nohou, dokonce mi s nimi trošičku intenzivněji kroutí, ale nestěžuji si, dá se to vydržet. Palcem mi přechází po chodidlech. Její prsty jsou pevné jako skála a kostnaté. Kdybych se nepřesvědčil na vlastní oči, že nepoužívá nástroje, nevěřil bych, že tlačí pouze vlastními prsty.
Z pravého chodidla mi sundává prostěradlo, lýtko mi potírá olejem a pak se přes stehno přesouvá k hýždi. Dlouhými pohyby masíruje najednou hned několik částí těla, což mám rád, protože takto uceleně přispívá k komplexnímu uvolnění, čeho by nedosáhla pohyby pouze na jednom místě. Ve chvíli, kdy mi oběma palci zatlačí mezi svaly, pohybem od kotníků k hýždím, mám pocit, že mi nohy rozštěpí a rozpadnou se na kousíčky. Olejovou masáž doprovází známé tahy v thajském stylu, její palce v rychlém sledu přechází po noze jakoby se proměnily v šicí stroj. Používá jen 3 z 5 prvků švédské masáže: hmaty, tření a na konci symbolicky proklepává.
Masáž zad začíná širokými, rozmáchlými pohyby. Masérka krouží svými velkými lopatkovitými dlaněmi směrem ven, prsty má roztažené a přesouvá se směrem k mému krku. Její dlaně jsou drsné, takže si zároveň dopřávám peeling, ale olej dotyk krásně zjemňuje, co je opravdu příjemné. Úleva přichází, jakmile prsty zabírá okolo páteře, přilehlých svalů a uvolňuje mi obratle. Když mi ruku natahuje dozadu a věnuje se oblasti okolo lopatky, na jedné straně se vmasírovává tak hluboko do svalu, už jsem jako v Jiříkově vidění. Ovšem, bolest byla tak příjemná, že jsem nic neřekl.
Žádá mě, abych se otočil, protože na řadě jsou opět nohy, potom hrudník, břicho a ramena. Oceňuji, že masáž hrudníku nebo břicha není tabu, většinou ji maséři vynechávají, ačkoliv právě uvolnění napjatých prsních nebo břišních svalů často dopomáhá k uvolnění zádových svalů. Součástí hodinové masáže je také masáž hlavy a obličeje. Nevím, zda už byla ke konci vyčerpaná, nebo jen netrpělivá, ale když se dostala k mé hlavě, zatlačila tak silně, až jsem si myslel, že mi rozdrtí lebku. Tak jsem ji už musel poprosit, aby trochu polevila.
Nakonec mě poprosila, abych ještě chvíli zůstal, abych si odpočinul, a pak přešel do restaurace, kde mě čekal zázvorový čaj a papája. Velmi milé a hezké gesto. Uvolněně jsem popíjel čaj a při pohledu na balijské sochy a krásně vyřezávaná lehátka jsem si pomyslel, že jedna masáž mi nestačí, a zítra se objednám na další! Widi je bezesporu skutečný masérský talent, i zítra budu cíleně poptávat právě ji.
SangSpa - Ubud, Bali
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Moje oblíbené cestovní kapsáče se roztrhly. Můj domácí mi poradil, abych vyrazil směrem k ulici, kde bydlí švadlena. Přesnou adresu nesdělil, pouze řekl, že mám zastavit někoho na ulici a říct, že hledám "tukandžahit", a ten mě už nasměruje. Tak jsem to tak udělal, místní se pobavili na mé výslovnosti, ale cestu mi ukázali. Seznámil jsem švadlenu s roztrhanou kapsou a poprosil ji, aby mi ji přišila. Gestami mi naznačila, ať se vrátím za hodinu. Ale co budu do té doby dělat? V ulicích míjím samé prádelny a masážní salony. Prádlo už jsem odevzdal, tak zbývá masáž: za hodinku spojím příjemné s užitečným.
Vyžádal jsem si tradiční balijskou masáž. Právě v tu chvíli byla k dispozici mladá dívka jménem Ina. Požádala mě, abych se posadil, a umyla mi nohy v dřevěném kbelíku plného květin, a pak mě doprovodila do jedné z masážních místností, kde obvykle zvládám horko jen díky ventilátoru nastaveného na max. Vleže na masážním lůžku mě nejprve příjemně překvapilo to, o čemž napíšu v samostatném příspěvku... Nicméně, první dobrý dojem rychle zhatil vykukující molitan z vyleželého lehátka a nepohodlný otvor na obličej. Kroutil jsem se a v tichosti trpěl. Obvykle bývám velmi trpělivý, ale dostal jsem se do bodu, kdy mě krk bolel už tak moc, že jsem se obával, aby nedopadl jako můj pas. Vstal jsem a požádal dívku, aby otvor nějak obložila, protože masážní lehátko způsobuje bolest stejně jako její masáž pomáhá.
Nemám však štěstí jak na masážní lehátko, tak ani na masérku. Během umývání nohou mi zmiňuje, že jako masérka pracuje 1 rok. Skutečně cítím, že pohyby jsou nabiflované a masérka je ještě pořádně neovládá. Několikrát mě napadá, že naučené hmaty loví v paměti, a přemýšlí, zda by jejich správnost schválil její masérský lektor. Podporuji mladé talenty, protože učení dělá mistry – ale přiznejme si, že provozní salónu by to měl zohlednit při cenotvorbě, nebo mě upozornit při check-inu. Samozřejmě představa, že by se pokusili odradit hosta, je naivní. Zvláště, když vstoupí sám a nemusí jej pracně ulovit (viz úplně první příspěvek na toto téma). Odvíjí se pověst masážního salonu od práce nejzkušenějšího člena týmu nebo nejméně zkušené masérky?
Hodina tak nějak uběhla. Když ležím na zádech, alespoň můj krk a obličej už netrpí vlivem masážního stolu, takže se mohu uvolnit a užívat si... ani ne masáž, nýbrž spíše hlazení. Masérka si nedělá hlavu s udržováním stálého tlaku, někdy zatlačí překvapivě silně a přejede i přes kloub, jindy jen jemně přejíždí prsty. Masáž hlavy a obličeje se ale nakonec jeví docela příjemně. Možná proto, že tento salon nabízí i mnoho kosmetických ošetření, tak dívka v tomto získala více zkušeností.
Sprcha po ošetření je prima. Důmyslně vyřešili, že každá masážní místnost má sprchovou růžici hned vedle lehátka. Péči cítím i díky hebkým, voňavým, pěkně srolovaným ručníkům. Maličkosti, na kterých velmi záleží. Stejně jako čaj a ovoce, které nabízí na konci procedury, tentokrát jsem si pochutnal na papáje a mandarince. Zatím tuto masáž hodnotím jako nejdražší a zároveň nejslabší, kterou jsem na Bali absolvoval. Ale však co, štěstí se na mě nemůže usmát pokaždé.
Good Massage - Sanur, Bali
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Na jedné z rušných ulic Sanuru je jeden výjimečný masážní salón. Před téměř každým jiným posedávají znuděné masérky na schodech a křičí: "Yes, sir, massage?" Ale velmi zřídka kdy někdo vstoupí. Tento salón má naopak dveře zavřené a uvnitř je vždy plno. Jeho název je skromně prostý: Good Massage. Na Google mapách na něj turisté pějí ódy, takže jsem ho musel v každém případě vyzkoušet i já. Dorazil jsem v deset večer, hodinu před zavíračkou.
U pokladny seděla velmi sebevědomá paní majitelka. Snažila se mě přesvědčit, abych zvolil delší proceduru, která by skutečně byla výhodnější, ale vzhledem k pozdnímu času jsem si vybral půlhodinovou masáž chodidel.
Masérka mi důkladně namydlila a umyla nohy. Následně mě požádala, abych si lehl a uvolnil se. Oběma rukama se chopila mých chodidel a po několika krátkých nataženích tam a zpět začala s masáží lýtek. Na holenní kost nanesla takové množství krému, aby jí vystačilo k masáži jednoho chodidla.
Zasyčel jsem, když začala „vyřezávat” ohybač mého palce. Pokud bych to celé neviděl, myslel bych si, že to neprovádí svými prsty, ale pomocí fasciálního nože. Vydržím to? A vůbec, potřebuji něco takového? Poprosil jsem ji, aby pokračovala trochu jemněji. To jsem ale udělal chybu: masérka se mi okamžitě omluvila, přičemž neudělala nic špatného. Já jsem se na ni nezlobil, jen jsem chtěl trochu zjemnit sílu masáže.
Jak jsem poznal mentalitu Asiatů: jdou na jistotu. Aby se incident nezopakoval, pokračovala asi desetinou původní síly, aby mě to ani náhodou nebolelo. Od toho momentu se však procedura změnila v hlazení, což bylo sice příjemné, ale bez výsledného efektu. U druhé nohy jsem se rozhodl, že je čas na znovunabytí síly, proto jsem ji požádal, aby pořádně zatlačila. Vrátila se do starých kolejí: pracovala hluboko a ačkoliv jsem se zapotil hned po prvních pěti minutách, brzy jsem se dostal do tak hluboké relaxace, že jsem sotva byl schopen nechat oči otevřené. Na konci mě vzbudila třemi silnými tlaky pomocí pěstí. Výsledné poplácání chodidel bylo jasným znamením, že procedura končí.
Vracel jsem se tam druhý i třetí den, znova a znova… Vždy se mě ujala nová masérka, která byla podobně šikovná jako ta první. Vzhledem k tomu, že pohyby byly velmi podobné, jsem si jistý, že v pozadí stojí velmi talentovaný učitel. Zajímavé bylo, že v tomto salónu nehrála hudba, bylo slyšet pouze monotónní bzučení klimatizace, ale jelikož ulice byla vždy hlučná od motorek, tento bílý šum byl sám o sobě dostatečně relaxující. Líbil se mi stálý rytmus, kterým pracovaly, a také to, že při masáži chodidel zapojovaly celé tělo. Ten, kdo zde zavítá, se celkem určitě dočká „good” masáže.
You Spa - Gili, Bali
((Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Nedaleko břehů ostrova Lombok se nachází souostroví Gili, které je proslulé svými potápěčskými lokalitami, bohatým podmořským životem a obrovskými želvami, které se často prochází i na pobřeží. Byl jsem zvědavý, který masážní salón na tomto malém skrytém ostrově je nejlepší podle Google Maps. Nejslibněji se jevil salón You Spa, takže jsem sedl na kolo a vydal se tam. Hned měli volnou masérku. Recepční se nenechala nachytat mou uštěpačnou otázkou, když jsem se jí zeptal, zda mi může přivolat tu nejtalentovanější masérku, a správně odvětila: všichni naši maséři jsou vysoce kvalifikovaní.
Bylo by těžké slovy popsat – a ani fotografie nedokážou zachytit ten rozdíl mezi pohledem na ulici a interiérem salonu. Salón se nachází ve vnitřní části ostrova, který již není tak čistý, jako turisty oblíbené pobřeží. Okolní cesty jsou rozryty koňskými povozy, které jsou buď prašné od sucha, nebo promočené vlivem přívalových dešťů. V monzunovém období se voda zachytává v prohlubních, a tak se každý, kdo sem zabloudí, vykoupe v bahenní lázni. Uvnitř mě přivítala prostorná místnost s lesklou dřevěnou podlahou, příjemnou vůní, nábytkem z tvrdého dřeva a velkým výběrem ručně připravovaných organických krémů. Na recepci mě přivítaly usměvavé dívky a v pozadí hrála příjemná relaxační hudba. Oáza uprostřed pouště.
Když jsem uviděl ceník, nechybělo moc, abych se na patě zase otočil a odešel, ale nakonec jsem zvýšil své nároky a vybral jsem si tradiční masáž. Slečna mě odradila od aromaterapie, protože voňavé hlazení by pro mě nebylo vůbec dostačující. Než se masérka připravila, nabídli mi kokosovou vodu, která mi padla výborně vhod.
Masážní místnosti byly přístupné přes vodu, takže před každým vchodem se tyčily malé můstky. Byly zčásti otevřeny, aby v nich mohl proudit vzduch, a také proto, aby se k rostlinám, zasazeným do země, dostaly sluneční paprsky. Celé prostředí na mě působilo magicky. Tedy kromě 35stupňového vlhkého vzduchu, který byl dusivý a horký i přesto, že místnost byla napůl otevřená. Masérka si neustále utírala tvář, aby na mě nestékal její pot. Předpokládám, že po každé masáži se musí i převléknout, protože na konci té mé měla úplně promočené oblečení od vlhkého vedra. Není snadné pracovat v takových podmínkách.
Začali jsme květinovou lázní nohou, ze které jsem končetiny vytáhl stejnou rychlostí, jak jsem je do ní vložil, protože voda byla nesmírně horká. Carolina, moje masérka, vzápětí vodu ochladila, takže po umytí nohou jsem si mohl lehnout na masážní lehátko. Pod stolem jsem si všiml mísy s květinami a vodu vlnící se ve vánku. Bylo to velmi uklidňující. Překvapujícím momentem bylo, když mi otočila dlaně směrem nahoru a dala na ně horký vlhký ručník, který pak krouživými pohyby mačkala. Nakonec mi nechala ruce volně viset na obou stranách masážního stolu. Zvláštní bylo i to, že masáž celého těla nezačala u mých nohou, ale na zádech. Když mě stlačováním masírovala nasucho, bylo to nemotorné. Až následující olejová masáž byla uvolňující, i když koneckonců mnohem něžnější, než jakou mi původně slibovali. Jednou rukou pořád držela mou končetinu, druhou masírovala a potom oběma rukama dobře promasírovala jednotlivé části. Bylo to vysloveně relaxující, když mi danou oblast chytila a promasírovala. Snažil jsem se neusnout, už jen proto, abych mohl popsat své zážitky.
Celkově masáž hodnotím jako příjemný zážitek, i když poměr ceny a hodnoty nebyl zrovna nejlepší. Ve srovnání s unuděnými masérkami na pláži, které se na každém kroku snaží ulovit nějaké klienty, jsem zaplatil skoro pětinásobnou cenu a tato masáž zase o tolik lepší nebyla. 450 000 rupií, tedy přibližně 650 Kč, se blíží k ceně masáží u nás doma. Ale musím poznamenat, že tento salón byl nejútulnější a s nejlepší atmosférou ze všech, ve kterých jsem na Bali byl. Díky tomu jsem si uvědomil důležitost interiéru, která hraje zásadní roli při vytváření dojmu na hosty salónu.
Blind Massage Services - Singapur
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Přesídlili jsme do jiného státu a při sledování singapurských cen jsem si slíbil, že na masáž půjdu zase až potom, jakmile dorazíme do Malajsie… Během prohlížení doporučení na Google Maps jsem však narazil na velmi vysoce hodnocený salón s názvem "Blind Massage Service", kde by údajně měli pracovat výlučně zrakově postižení. Ceny se rovněž zdály být přívětivé. Je všeobecně známo, že lidé se zrakovým postižením mají velmi dobře vyvinutý hmat. Byl jsem tedy zvědavý, jak se posílený smysl projeví během masáže.
Masážní centrum jsem našel v prvním patře panelové bytovky. Větší množství pantoflí, čekajících před vstupem, jsem vnímal jako dobré znamení. Dýchla na mě typická singapurská atmosféra – starší lidé si před panelákem povídají, hrají šachy nebo vyplňují losy, mladší jsou asi ještě v práci nebo ve škole. Kolem salónu se nachází různé služby, od pedikúry až po pekárnu. Vycházejíc z toho, že v takové mohutné bytovce žije několik set až tisíc lidí, v podstatě funguje jako mini město.
Vcházím do salónu a jedna z masérek na mě mhouří oči. Další opatrně kráčí mým směrem, dotýká se masážních lehátek a hledá židli za recepcí. Vytahuje letáky, jeden mi podává, abych si vybral, o jakou proceduru mám zájem. Prohlížím si skrovnou nabídku a zároveň pozoruji desítky čínských mávajících koček, které mě lákají dovnitř a povzbuzují v myšlence, že jsem na správném místě.
Zaujala mě 60minutová suchá masáž. Jaká bude taková masáž? Recepční hýkla směrem dozadu na postaršího muže, který mě čekal vybavený s košíkem na tašku a mé ostatní věci. Vše vložil pod lehátko, aby mi nepřekážely. Vyhublý, mírně shrbený muž v kostkované košili mohl mít okolo šedesátky. Kdybych ho spatřil na ulici, tipoval bych, že je elektrikář. Moje intuice se potvrdila, protože Jay mě promasíroval tak precizně, vlastně správně uložil mé vnitřní kabely na místa, kam patří, že jsem se opět na nohy postavil jako znovuzrozený. Je přirozený talent!
Přitom můj první dojem nebyl tak pozitivní. Když mi začal přitlačovat své kostnaté dlaně na záda, bál jsem se, že neucítí, kde se nachází mé svaly. Opak byl pravdou. Velmi dobře to věděl, nejprve začal svaly podél páteře uvolňovat pomocí dlaní, následně palcem. Když našel nějaký větší uzlík, použil loket, který zaryl do mých zad a začal jím pohybovat dopředu a dozadu. Ve správné chvíli zatlačil silněji a moje zaseknuté obratle se pěkně uvolnily. Podobný postup zvolil i u mých lopatek, hýždí a nohou. Palci přejížděl přes svalové dráhy, nejprve pomalu jako sešívačka, potom rychle jako šicí stroj. Ani centimetr čtvereční nezůstal bez dotyku. Ztuhlé svaly protáhl jako struny a dokonale je uvolnil.
Požádal mě, abych se otočil na záda a začal masírovat mé nohy a ruce. Když mi protahoval prsty, sevřené mezi jeho ukazováčkem a prostředníčkem, vydávaly postupně zvuk jako při odšpuntování šampaňského. Byl to nesmírně uvolňující pocit. Nakonec mě usadil na okraj masážního stolu. Během masáže hlavy a šíje jsem uvolněně pozoroval holuby, kteří se hašteřili na balkónové římse. Čínská relaxační hudba, znějící v pozadí, způsobila, že jsem usnul nejen já a ostatní hosté, ale i trochu mohutnější masér, sedící naproti. Naše hlavy padají, jemu od únavy a nudy, mně od uvolnění. Probouzím se, až když mi jemně zahýbe ušima tam a zpět a vícekrát jemně šťouchá do hlavy, jaké milé pohyby.
Do salónu jsem přišel s ubolenými zády a bolestí vystřelující z beder do nohou. Po masáži byly všechny mé problémy pryč, domů už jsem skotačil. Pokud jste v Singapuru, každopádně navštivte a podpořte toto centrum. 45 singapurských dolarů je cca na 760 Kč, což rozhodně stojí za to. A navíc přispějete na toto výjimečné místo.
Xingyun Foot Reflexology - Singapur
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Na doporučení průvodce Lonely Planet jsem se vydal do čínské čtvrti v Singapuru, abych vyhledal masážní studio pana Lima, nacházející se v People’s Park Complex. Už cestou tam jsem měl zvláštní tušení a tak jsem neváhal, chytil mobil do ruky, otevřel Google Maps a v momentě, kdy jsem spatřil hodnocení, věděl jsem, že se má předtucha naplnila. Místo bylo hodnoceno velmi negativně. Místo mělo velmi negativní hodnocení. Častým důvodem byla špatná kvalita služeb a nahodilý výběr maséra. Vypadalo to, že na skutečně kvalitní masáž téměř nikdo z hodnotících neměl štěstí.
Rozhodl jsem se tedy neriskovat a hledal jsem dál. Přes Google Mapy jsem objevil další salón - Xingyun Foot Reflexology, překvapivě se samými pozitivními ohlasy, ve kterých byl vychválen úplně každý masér. Takže jsem neváhal a vydal se tam. Nacházel se na druhém konci budovy. Byl plný, což je vždy dobré znamení. Měl jsem hodinu počkat, na co jsem neměl náladu, takže jsem si zarezervoval termín na následující den.
Přestože jsem tam byl už den předtím a ještě jsem si i místo označil na mapě, zabloudil jsem. Netrefil jsem tam napoprvé a ani napodruhé. Je to totiž obrovská džungle obchodních center s velmi podobnými názvy, které se tyčí jeden za druhým: People's Park Complex, PP Center, PP Point a tak bych mohl ještě pokračovat... Navíc díky vysokým budovám si i navigace dělala co chtěla. A tak, když jsem si myslel, že už jsem v cíli, ve skutečnosti jsem byl na druhém konci. Byl jsem totálně ztracený.
V těchto centrech se nacházejí stovky salonů, specializující se na masáž chodidel, které se ale vzájemně neznají, takže mi jejich pracovníci moc nepomohli. Tuto „nevědomost“ využívali ve svůj prospěch a hned mě popadli a táhli dovnitř k nim, na masáž nohou právě v jejich salónu. Nedal jsem se a nakonec se mi podařilo jednoho přemluvit, aby zavolal do salonu Xingyun, který jsem tak urputně hledal. Tento dobrý člověk mi i ukázal správný směr. Neváhal jsem a běžel. Utíkal jsem jako o život, protože jsem věděl, že zanedlouho zavírají a nechtěl jsem termín propásnout. Nemohl jsem. Tak jsem se potrápil při hledání tohoto salónu, že jsem už byl ochoten udělat snad cokoliv. Dorazil jsem s pořádně napnutými svaly – tvrdá lýtka a chodidla jsou snem každého maséra, bude co uvolňovat.
Rychle jsem odhodil sandály, skočil do křesla, nohy jsem položil na malou židličku a čekal jsem zázrak. Naproti byla televize, aby se hosté nenudili, ačkoliv skoro každý zíral do svého mobilu, takže spíše šlo o hluk v pozadí. Byl jsem velmi překvapený, když jsem v něm viděl reklamu na přeočkování a také, když lidi nabádali k nošení respirátorů. Následně ukazovali, jak v nějaké singapurské nemocnici implantují orgány vytvořené 3D tiskárnou. Bylo to nesmírně zajímavé, ale snažil jsem se soustředit na mého maséra a jeho um.
Pracoval střídavě s olejem a jakýmsi dětským tělovým mlékem z dávkovače. Pracoval klidně, ale s krátkými a rychlými pulzujícími pohyby. Pokud narazil na nějaké napětí, nemilosrdně jej rozmasíroval. Poučený z předchozí zkušenosti jsem ho radši nežádal, aby zjemnil, místo toho jsem se držel opěrky a sledoval, jak se mi od bolesti tvoří na čele pot. Byla to úleva, když přecházel z jednoho místa na druhé, tam a zpět. Kontroloval si svou dobře odvedenou práci. Občas se na mě podíval, hlavně když něco našel, ale pak se už plně koncentroval na rozmasírování bolavého místa.
Měl jsem pocit, jako kdybych byl v rukou talentovaného sochaře, který mi z kotníků vyřezával nové nohy, zdeformované od dlouhé chůze. Denně udělám minimálně 10 000 kroků, ale ani dvojnásobek není nic neobvyklého. Na singapurském asfaltu jsou sandály zárukou toho, že se mi lýtka zocelila.
Nohu, která právě odpočívala, pěkně zabalil, aby nenachladla. Většinou masíroval palci, aby šetřil klouby na prstech. Tím mi dopřával hlubokou a intenzivní masáž. Překvapilo mě, že masáž lýtek nebyla jen tak „na oko”, ale právě naopak, věnoval se jim dokonale, a dokonce mi promasíroval i okolí kolen. Ke konci, kdy ze mě stíral krém – což byla masáž sama o sobě, mě ještě jednou pořádně „vyždímal“. Jako poslední krok mi povytahoval prsty a to už jsem nebyl schopen zůstat potichu. Tlumeným povzdechem jsem mu dal najevo, že tohle je už něco, co mě takříkajíc vyvedlo z míry.
Za 40minutovou masáž jsem zaplatil 22 singapurských dolarů, což je necelých 390 Kč. Taková částka se v těchto končinách považuje za vtip. Na jiných místech by Vás za tu cenu ani nenatřeli olejem. Není nic neobvyklého, že si za masáž řeknou i o desetinásobek této částky, hlavně pokud se jedná o turistickou oblast.
Do obchodních center v čínské čtvrti chodí většinou místní. Velmi se mi líbí, že součástí jejich kultury je jít po práci nebo nákupech na masáž chodidel. Díky tomu se ve druhém a třetím patře nachází jeden salón za druhým. Ti slabší o hosty bojují a aktivně se je snaží vlákat do svých salónů. V kvalitnějších salónech je nutné si dopředu rezervovat termín, ale naštěstí se to neodráží na jejich cenách.
Kromě masážních salonů zde naleznete téměř vše. Od čínské bylinkové lékárny přes feng shui bytového dekoratéra až po nekonečné řady asijských bister v přízemí. Aby byl zážitek kompletní, v jedné z nich jsem si dal brambory s lilkem a chilli. Ta sladkokyselá sójová omáčka, ve které lilek plaval, byla dokonalá... ale to už je na další historku. O tomto gastro zážitku bych byl schopen hovořit hodiny, ale tohle není gastro blog.
Tres Bella - Kuala Lumpur, Malajsie
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Po týdenní pouti po památkách v ulicích Kuala Lumpur si už mé zničené a bolavé nohy žádaly o pořádnou masáž. Jen několik minut od našeho ubytování, ve třetím patře hotelu Crown Regency, se nacházel vysoce hodnocený masážní salón s názvem Tres Bella. Pokud navštívíte Kuala Lumpur, nejenže vás budou bolet nohy z chůze, ale také dá o sobě vědět krk, vykroucený z nekonečného obdivování všech těch majestátních mrakodrapů.
Recepční salónu mě přemluvila, během přestávek mezi smrkáním a nekonečným utíráním nosu, abych zvolil balijsko-malajskou masáž, která je prý bestsellerem. Ať už je to cokoliv, o takovém kombinovaném stylu jsem zatím neslyšel. Musel jsem zaplatit předem, což bylo trochu nečekané, protože doteď jsem vždy platil až na konci. Možná se báli, že jim seskočím z lehátka a uteču? Nebo jen chtějí mít dopředu vyřešené potřebné formality?
Zeptal jsem se, zda mi může zařídit nějakou zkušenou masérku, čemu se jen usmála a odvětila, ať nejprve vyzkouším a pak jí můžu říct, zda byla masáž dobrá nebo ne. Chtěl jsem znát jméno masérky, protože mezi hodnoceními byla pozitivně více zmiňována jedna se jménem Abby a doufal jsem, že se dostanu právě k ní. Inu, nedostal. Ta moje se jmenuje Yaya a s tím mě doprovodila do masážní místnosti vzadu.
Vzhledem k tomu, že jsem mezi recenzemi našel jednu negativní, ve které si stěžovali, že masérce teklo z nosu a následně se i dotyčný zákazník začal cítit špatně, doufal jsem, že si nasadí respirátor. Namísto respirátoru si natáhla gumové rukavice a já jsem se trochu zalekl, co bude. Moje metr a půl vysoká masérka vyskočila na masážní lehátko a přes prostěradlo mě začala nasucho masírovat. Ruce měla neuvěřitelně horké, takže jsem začal přemýšlet, jestli má nadpřirozené schopnosti nebo horečku.
Když se mě zeptala, zda je intenzita masáže vyhovující, odpověděl jsem, že je to v pořádku, ale také jsem zmínil, že mě ještě nikdy nemasírovali v gumových rukavicích. Nechci rozebírat všechny ty úvahy, které ve mně tehdy vířily… Když už zvolit bezpečnost, tak bych si osobně radši vybral ten respirátor.
Omluvila se. Pořezala si prst, proto ty rukavice. Říkal jsem jí, ať si je klidně nechá, protože už jsem se i já začal obávat, že jí rána popraská a bude mě natírat krvavým olejem. Byla neoblomná a jen dokola opakovala: „V pořádku, pane.“
Masáž byla bezchybná a ponořila mě do velmi hlubokého relaxu. S hlazením moc neztrácela čas, natřela mě olejem a hned se pustila do vyhledávání svalových uzlů. Svými drobnými prsty se dostala mezi napnutá svalová vlákna a měl jsem pocit, jako kdyby po jednom uvolňovala zašmodrchaná vánoční světýlka – úspěšně.
Jediným rušivým momentem bylo, když jsem si po skvělé masáži obličeje a hlavy nemohl ani na chvilinku odpočinout, protože mě Yaya hned poprosila, abych se posadil. Pokračovala masáží krku a zad pomocí ručníku, čímž mě i zároveň do sucha utřela. Následně se po celé místnosti rozezvučel rytmus jejího plácání po mých zádech. Možná to dělala schválně, abych neusnul a včas uvolnil místo pro dalšího zákazníka.
Naštěstí, ve vedlejší místnosti hlasitě chrápal nějaký muž a díky tomu ani oko nezamhouřím. Sádrokartonové stěny oddělující tmavé místnosti nenabízí přespříliš soukromí. Ležím na masážním lehátku a bojuji s nepříjemným, zatuchlým zápachem. Není to nic překvapivého, setkávám se s ním od chvíle, kdy jsme dorazili do hlavního města. Na konci masáže nadzvedám prostěradlo, abych zjistil, na jakém masážním stole ležím. Při pohledu na rozpadlé čalounění jsem v šoku. No a právě takový je celý Kuala Lumpur – na povrchu třpytivý a nablýskaný, ale zblízka mírně natuchlý a plesnivý.
Služby jsou však na vysoké úrovni a za přijatelnou cenu. Za hodinovou masáž jsem zaplatil 130 malajských ringgitů, v přepočtu necelých 650 Kč. V centru, čtvrt hodiny chůze od Petronas Twin Towers, je to velmi přátelská cena.
Balijsko-malajská masáž zní dobře, ale v podstatě se jedná o klasickou švédskou masáž, jak je tomu u víceméně všech olejových masáží v Asii. S tím rozdílem, že neobsahuje hnětení a vibrování a také to, že masérka nemasírovala směrem k srdci. Nevadilo to ani mi, tedy kromě předloktí. Bylo nepříjemné, když veškerou krev vmasírovala do zápěstí.
Když jsem odcházel, poprosil jsem ji, aby mi ukázala ránu na ruce. Došlo k nedorozumění. Neměla pořezaný prst, jen se bála, že mě poškrábe ostrými nehty. Naštěstí, během celé masáže dávala pozor a nic z toho, čeho se bála, se nestalo. Ze salónu jsem odcházel spokojený.
Kamon Phu - Koh Lipe, Thajsko
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Z malého malajského ostrova (Langkawi) jsme se doplavili na ostrov Koh Lipe, který do vínku přespříliš rozlohy nedostal, a tak celý ostrov bez problémů přejdete i pěšky. Místních masérů jsem si všiml už během procházky po břehu a hlavní ulici. Podobně jako na Bali, i tady to vypadá, že je jich nepoměrně více než turistů dychtících nechat se masírovat. A přitom o poptávku není nouze a turistů je zde dost. Jak to však bývá, i tady si lidé najdou cestu k talentovanějším thajským masérům, kteří tak mají plné ruce práce.
Vedle restaurace, nedaleko našeho ubytování, na dřevěné platformě ve stínu obrovského stromu, pracuje plešatý, silný muž. Když jsem zaregistroval, že masíruje v džínách a křiklavém oranžovém tričku bez rukávů, hned jsem věděl, že tohle je můj člověk. V minulosti, když jsem ještě sám masíroval, k thajské masáži jsem se vždy nastrojil do plátěných kalhot a košile, jak to je zvykem v salónech na úrovni. Ale autentičtí pouliční maséři to dávají na pohodu a vůbec jim to neubírá na profesionalitě, právě naopak!
Jeho masírování jsem sledoval několik dní. A když už jsem se konečně dal trochu dohromady po nepříjemné střevní chřipce, mohl jsem se jít k němu objednat. Představil se jako pan Nu. Anglicky uměl jen několik slov a ten den masíroval ve fotbalovém dresu. Předal mi své masážní menu, ze kterého jsem si mohl vybrat. Nabídka obsahovala širokou škálu nejrůznějších masáží přizpůsobených chuti západních turistů, od olejové po mléčnou. Ale když už jsme v Thajsku, chtěl jsem si užít světoznámou techniku thajské masáže vyvinutou v těchto končinách, a kterou jsem se i já učil v Maďarsku od Baláže Németha, a dokonce i tady, přímo v Thajsku, ve vesnici Lahu, nedaleko Chang Mai, v kmenové škole sítě Sunbeam.
Už první doteky pana Nu-a mě ujistily v tom, že to bude silná a hloubková masáž. Hned jsem si ho v mysli překřtil na pana „Bone" alias Kostičku, protože s radostí dosyta využíval své kostnaté předloktí a lokty. Masáž vůbec nebyla tak měkká, jak by mohla být, pokud se provádí s citem. Samozřejmě, že to bylo dáno i fyzickou predispozicí maséra. Když mě masíroval dlaněmi a konečky prstů, připadal mi velmi kostnatý, a k tomu ještě rád přitlačil. Jen pro jistotu.
Myslel jsem si, že mu nic nebudu říkat, aby příliš nezjemňoval, ale dospěl jsem do momentu, kdy jsem to už nevydržel. Usmál se, trochu zjemnil tlak, ale pak pokračoval přesně stejnou silou. Neobměkčilo ho ani mé vzdychání. Při natahování jsem se cítil více jako v thai boxovém ringu než na thajské masáži: párkrát jsem musel dokonce zaklepat na matraci, jak to dělají zápasníci, kteří se chystají vzdát se v boji. Ale narozdíl od ringu, tady nebyl žádný rozhodčí, který by přerušil tohle trýznění.
Bolest byla nesnesitelná, u některých pohybů jsem měl pocit, že mi praskne obratel nebo šlacha, a já tam navždy zůstanu nehybně ležet, v bolestech, čekající na sanitku! My jsme se thajskou masáž učili tak, že sice jedeme až na doraz, ale nepřekročíme hranici bolesti. A co je nejdůležitější, očima sledujeme mimiku klienta, aby se předešlo situaci, že se s vypoulenýma očima bude zoufale vzdávat boucháním o matraci.
Můj masér místo toho poslouchal drby nudících se masérů okolo, zapojoval se s nimi do diskuse, případně se dohadoval s dalším klientem, kdy se má vrátit. I když to zní lajdácky, nebylo to tak hrozné, jako v Bangkoku nebo jiných velkoměstech, kde masírovali, jakoby tam zákazník ani nebyl - život plyne vlastním tempem: masér jednou rukou telefonuje, druhou masíruje.
A popravdě, musím se zastat pana Kostičky: většinu času se mi věnoval naplno, ba si možná i užíval praktizování svých sadistických sklonů. Když při posledních pohybech viděl moji zoufalou, v bolestivé grimase vykřivenou tvář, začal se tak smát, že mu tekly sliny a snad i nudle z nosu. A já jsem se zase smál sám sobě, jak můžu být tak neuvěřitelně nepružný. Thajská masáž není určena pouze instruktorům jógy a ohebným lidem, ale pokud má někdo tužší svalstvo a natrefí na tvrdého maséra, může to bolet. A hodně.
Přesto – pocit tepla a mravenčení, když se obnoví průtok krve do určité části těla, ten prostě zbožňuji.
Překvapilo mě a zároveň potěšilo, že mi na konci masáže sáhl pod triko a krční svalstvo mi masíroval thajským balzámem. Následně mě otočil na bok, dal mi na hlavu ručník a hlavu mi začal masírovat loktem. Toto mě už ani nepřekvapilo a tak jsem jen tiše snášel jeho pohyby, představoval jsem si, jak mi udělá díru do lebky a dostane se mezi mé mozkové závity.
Donutil mě dělat jógové ásany, o kterých se mi ani nesnilo. Seděl na mých bocích a pánev s páteří mi natahoval svými ostrými lokty. Navzdory všemu, co píšu, dělal svou práci opravdu efektivně a profesionálně. Na jedné straně jsem byl na konci masáže totálně dolámaný, na druhé, byl jsem čerstvý jako ranní ptáče a dokonce se mi podařilo zbavit i bolesti v bedrové části, kterou jsem tahal s sebou během celé cesty napříč Asií.
Hodinu trvající procedura mě stála 350 batů, což je v přepočtu cca 225 Kč. No, určitě souhlasíte, že je to směšná cena. Život je těžký i v těchto koutech světa a tak pan Nu masíruje na břehu od brzkého rána a pokračuje až do setmění. A ne, jeho pracovní den není u konce. Následně se přemísťuje do salónu Kamon Phu, kde masíruje až do 23:00. Odpočívá jen tehdy, když nemá zákazníka. Což však nebývá často, protože s jeho popularitou a talentem mezi masážemi moc času nemá.
Cabana Beach Lipe Resort - Koh Lipe, Thajsko
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Byl před námi poslední večer na kouzelném ostrově Koh Lipe, tak jsem si zaumínil, že si dopřeji jemnější masáž s kokosovým olejem. Bylo by to uctivé rozloučení s místem, kde, ačkoliv nebylo mnoho atrakcí, jednalo se o ideální místo k odpočinku. Líbilo se nám prostředí, ubytování na břehu moře a všude, kam jen oko dohlédlo, neúnavně masírující a věčně se usmívající masérky. Houpající se podlouhlé thajské lodě. Křišťálově čisté moře i přes vlnobití... Kýčovitou náladu surrealisticky podtrhl pes husky, který se zde neustále válel v písku. Takto si představuji smůlu: narodit se jako dlouhosrstý pes na tropickém ostrově.
Od masáže jsem příliš nečekal, ani jsem o ní neplánoval psát, protože ten silný, tradiční zážitek místní masáže jsem už zažil s panem Nu. Trochu relaxu a pohlazení před spánkem, to bylo všechno, po čem jsem toužil. Ale jak bych mohl nenapsat a nepodělit se s prožitkem, když ani moje oči nezůstaly suché? Kdybych tohle neobjevil až v poslední den, stalo by se to mojí denní rutinou. I vy jste už zažili ten pocit, že něco bylo až tak výjimečně skvělé, že jste začali pochybovat o tom, zda si to vůbec zasloužíte? Vlažný vánek mě hladil po zádech, z reproduktorů se ozýval hlas klavíru, vlny šuměly a moje thajská masérka mě velmi citlivě, jemně, ale pevně masírovala. Byl to ráj na zemi!
Oilly mě pečlivě zakrývá, aby mi nebyla zima a aby mě neštípali komáři. Odkrývá vždy jen tu část, kterou právě masíruje. Ačkoliv ji žádám o olejovou masáž, svou thajskou krev zkrátka nepopírá: soustavně mě masíruje i na sucho přes pokrývku a když ze mě stírá ručníkem olej, je to masáž sama o sobě. Hned ze startu, když přes mé tělo přejíždí svými drobnýma, ale pracovitýma rukama, vyhodnocuje můj stav, sílu tlaku a to, co mi dělá dobře. Jak je možné, že někdo, kdo od samého rána v kuse pracuje, masíruje i v 22 hodin večer tak aktivně a hbitě? Nechápu to. Nezachytávám žádný, ani minimální náznak únavy.
Když se na konci ptám, jestli jsem dnes poslední, pokyvuje hlavou, že ano. Když ale naznačuji, že i moje žena bude mít zájem, pokud nespí, hned čile reaguje a s lesknoucíma se očima ze sebe chrlí: „Yes, can“! Jaká oddanost a odhodlání! Oilly je opravdovým thajským talentem!
Hned na začátku ji žádám, protože nepotřebuji protahování, že se chci jen uvolnit. Usmívá se a dívá se na mě klidným zrakem. Samozřejmě nemůže odolat a povytahuje alespoň moje prsty. No a na konci mi přece jen promasírovala záda i koleny, aby mi srovnala páteř, přičemž se držela mých rukou, které jsem si překřížil na zátylku. Věděl jsem, na co se chystá, protože jsem ji sledoval, když masírovala předchozího klienta, a rozhodl jsem se, že jí to nedovolím, protože by mi nepřekazila relax na konci masáže. Avšak opak byl pravdou. Tak jsem se uvolnil pod jejíma rukama, získala mou plnou důvěru, že jsem jí neodporoval a ani na vteřinku rozhodnutí nezalitoval!
I když jsem ležel na zádech se zakrytými očima, musel jsem ji pozorovat, když lokty uvolňovala svaly mých stehen, protože to byl zkrátka koncert. Předloktí držela s takovou noblesou, jako by snad byla předlohou pro sochu Svobody v New Yorku. Nedokážu o Oilly a její masáži psát bez superlativů.
Pokud někdo z vás navštíví Koh Lipe, v každém případě ji na břehu Cabana Beach Lipe Resort vyhledejte. Cena za hodinovou olejovou masáž byla příjemná – 500 bathů, což je cca 320 Kč!
Paradise Barbershop - Rahul, Langkawi, Malajzia
(Příspěvek najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Ani ve snu by mě nenapadlo, že tu nejlepší masáž hlavy a krku, během mého putování po Asii, mi dopřeje bangladéšský barber v Malajsii, na ostrově Langkawi! Rahul se nejprve pustil do úpravy mých vlasů, potom vousů a nakonec mi pořádně promasíroval krční svaly a hlavu. Byl to dokonalý mix odhodlanosti, sebejistoty a něžnosti. Ne každému dovolím, aby prokřupal můj krk, ale Rahul nastavil potřebný úhel s takovou přesností a své pohyby dělal s takovou jemností a citem, že jsem neměl důvod vzdorovat, i přesto, že ke konci mi hlavně vytočil dost rázně.
Oani Spa - Da Nang, Vietnam
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Čínský Nový rok nás zastihl ve Vietnamu. Lidé, slavící lunární Nový rok, věří, že to, co budete dělat během prvního dne v roce, jej bude charakterizovat celý. Takže jsem si dopřál masáž, ať mám v roce 2024 co nejvíce podobných zážitků!
Na YouTube jsem viděl video o městě Danang, ve kterém opěvovali salon Oani Spa. A nebyl bych to já, kdybych se nevydal jej vyzkoušet. Na recepci jsem se setkal s majitelkou, která mi prozradila, že u ní pracuje 20 masérů a masérek na 3 směnách. Všichni jsou místní, na jedné směně pracuje vždy 7 z nich a často mají plno. V nabídce se mi velmi zamlouvala čtyřruční masáž, nakonec jsem si ale vybral autentickou vietnamskou bambusovou masáž, která měla trvat 70 minut. Chtěli za ni 610 000 vietnamských dongů, což je v přepočtu něco málo přes 550 Kč.
Předtím než přichystali místnost, majitelka mi nabídla meruňkový čaj. Ten jsem dostal i na konci masáže, jen příchuť se změnila. Byl zázvorový. Taková milá pozornost! Paní Huu mi umyla nohy v míse s horkou vodou a bylinkami. Následně mě požádala, abych si svlékl župan, který jsem měl na sobě během namáčení nohou. Ani jsem nechápal, proč jsem si ho musel vůbec obléct, když během masáže budu stejně polonahý, ve „spodkách“. Masážní lehátko bylo masivní a pohodlné, otvor pro obličej byl doplněn o polštářek ve tvaru U, díky čemuž byl ještě měkčí. Měl jsem radost, že tady dbají na takové detaily a nemusím si během masáže hledat ideální polohu.
Paní Huu s nevšední lehkostí vyskakuje na stůl. Rukama přechází od nohou až po záda, koleny se krouživými pohyby zarývá do svalů mého zadku, a nakonec se prochází po zádech. Občas se pozastavuje a zvednutím nohy proniká ještě hlouběji, spouštějíc svá kolena mezi mé svaly. Užívám si intenzivní zážitek.
Slyším nějaké šustění, a tak si říkám, že se někde něco zrovna připaluje. Co to tak může být? Cítím na zádech horký olej a hned je mi jasné, co se to tu škvaří. Omlouvá se, přičemž mě několikrát opaří. Nechápu, jak si ten olej vůbec může dát na ruce. V hrnci, původně určeném pro lávové kameny, zahřívá i bambusové hole. Nejprve jsou horké, ale postupně si zvykám, uvolňuji se a je to vlastně příjemné.
Když mě ze začátku masíruje předloktím, připadám si jako na masáži bambusovou tyčí – je to přirozenější a nepřipadám si jako xylofon, na který hraje holí z bambusu. Nejbizarnější je, když mi nahřátou tyčí zezadu řeže krk, mám pocit, že mi chce useknout hlavu. Naštěstí jednotlivé elementy často obměňuje, a příjemně mi uvolňuje krční svaly.
Velmi se mi líbilo, že mě průběžně žádala o zpětnou vazbu, zda je masáž příjemná a není příliš silná. Nebyl jsem schopen sofistikovaně odpovídat. Angličtina Vietnamců je v Asii jedna z nejslabších. Velmi jsem si užíval její hmaty, jak mě držela svýma rukama a jak důkladně promasírovala moje končetiny.
Jediné, co se mi nepozdávalo, bylo tempo. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem si vybral 70minutový program namísto 90minutového a snažila se tam vše vtěsnat, nebo jí samou. Její nadšení však bylo jedinečné, měl jsem pocit, jako bych byl úplně první zákazník. A přitom, dle chvatů, bylo nad slunce jasné, že se jedná o zkušenou masérku. Díky energickým pohybům byla masáž více tonizační než relaxační. Jak se blížil konec, připadal jsem si jako sportovec, kterého tlačí na hřiště, aby podal výkon.
Na konci masáže na mě položila horký ručník, což bylo uklidňující. Dalšími zahřátými ručníky ze mě stírala olej a přitom mě ještě masírovala. Ohřívač ručníků je geniální vynález! Preferuji spíše masírování rukama než s pomocí nástrojů, což se mi tady i splnilo. Bambusové tyče plnily spíše dekorační úlohu, takže jsem si mohl v klidu vychutnávat doteky.
Nedostatkem masáže bylo její pobíhání sem tam. Jednou ohřívala tyče, potom ručníky. Celou dobu jsem měl dojem, že někam odbíhá. Přesto mě vždy dokázala něčím překvapit. Paní Huu doporučuji každému, kdo má rád ohnivou masáž!
Pho Spa - Hoi An, Vietnam
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Okouzlila nás malebná atmosféra městečka Hoi An. Čluny s lampióny plující po řece, osvětlené mosty, úzké uličky, pouliční bistra a prodejci suvenýrů, pagody, kostelíky a typické francouzské koloniální dědictví starého města. Pokud vás pestrá scéna omrzí, pár minut od centra města se dostanete k rýžovým polím s vodními buvoly chladícími se na zaplavených polích, nebo můžete pokračovat v cestě k mírně rozbouřenému moři s jemným písečným pobřežím. Relaxace v Hoi Anu je masáží pro duši.
Při jedné z projížděk na kole městem jsem zahlédl vývěsku masážního salónu s názvem Pho SPA, a hned jsem si řekl, že se sem vrátím. Kdo zná vietnamskou kuchyni, ví, že polévka pho je světoznámé národní vietnamské jídlo, v podstatě masovozeleninový vývar s rýžovými nudlemi. Dokážu si představit, že kdyby se český masážní salón jmenoval Gulášovka SPA, určitě by vyčníval z davu.
Poslední večer jsem listoval průvodcem, abych zjistil, co všechno jsem vynechal, a v seznamu masážních salonů na mě vyskočil Pho SPA, přesně ten, který jsem si předtím vyhlédl. Se ztuhlým zápěstím a krkem od neustálého focení jsem v podvečer rychle naskočil na kolo a vydal se do tohoto lahodně znějícího salónu.
Přivítala mě smrkající paní... Jen to ne, už jsem se jednou na cestách od masérky nakazil a netoužím to zažít znova. Naštěstí se ukázalo, že se mnou jen vyplní formulář ohledně stavu, podá zázvorový čaj a upraví teplotu vody pro mytí nohou. Ta byla pěkně horká, ani nebylo zapotřebí nohy drhnout, veškerá špína se odloupla rovnou i s kůží. Paní Hieu mě doprovází do vybydlené, nebo spíš zchátralé, masérny. Říkám si, že je to jedno, jestli je masérka talentovaná. Prosím ji, aby vypnula klimatizaci. Pokud jsem od smrkající dámy nic nechytil, nechci nastydnout ze studeného vzduchu, který na mě fučí.
V menu nabízí 3 styly: švédská olejová masáž, suchá thajská a masáž s názvem Signature Pho Spa. Vybírám si poslední variantu, v duchu si říkám, že název vypovídá o jedinečnosti masáže. S takovým pojmenováním jsem se dosud setkal pouze na jídelních lístcích. Tam označuje pokrm, který nese podpis šéfkuchaře do té míry, že ho podle jedinečné chuti poznáte i se zavřenýma očima. No, vzbudilo to moji zvědavost.
Podle popisu očekávám masáž hlubokých tkání se silnými přítlaky dlaní a loktů. Bál jsem se, že tahle bude na noc trochu silná, raději bych hladící relaxační masáž, ale zvědavost je silnější než já, a tak jdu do toho.
Bohužel nejen místnost, ale i masážní lehátko je ošuntělé. Na první pohled vypadá fajn, ale jeho molitan je neuvěřitelně tvrdý a obličejový otvor neumožňuje najít pohodlnou polohu. Velká kruhová díra, o kterou se buď opírám čelem a mám bradu ve vzduchu, nebo když se uvelebím níž, ležím si na ohryzku. Snažím se otvor vypodložit ručníky, ať si mohu vychutnávat masáž.
Ležím obličejem dolů jen ve spodním prádle, ale masérka mi stahuje trenky až pod zadek. Nejen pod bedra, jak to bývá zvykem. Jsem rád, nejsem ostýchavý, a ani nechápu, proč to není standard. Jak můžete vynechat masáž hýždí, když gluteus max je největší sval co do velikosti i váhy?
Skrz otvor na obličej si prohlížím amorfní vzorované socialistické dlaždice. Nejprve mi připomínají květiny a pak vlny, určitě je to nějaká forma Rorschachova testu inkoustových skvrn, který ukazuje, kdo je v jakém psychickém stavu. No a jakmile začíná s masáží a zaboří mi kostnaté pěsti do chodidel, kytky se proměňují v draky. Určitě cítí, jak se kroutím, přesto se mě ptá, jestli je tlak dostatečný, nebo jestli chci silnější. Říkám, že stačí, stačí, samozřejmě. Je to v pořádku, jen nechť zmírni ten tlak.
Když mi přejíždí dlaněmi po nohách, od chodidel až po záda a krk, tlak je perfektní. Silný, rozhodný a pevný, ale ne zraňující. Její dlaně střídají kolena, se kterými pracuje stejně přesně, je to příjemné, když mi hněte svaly od krku k pasu a zpět směrem k hlavě. Už se právě chystám úplně se uvolnit, když vtom zpozorním. Právě se snaží o dotyk mé nohy s hlavou, tak ji prosím, aby přestala, nejsem přece štír.
Vytahuje i citronelový olej, příjemně ohřátý. Není můj oblíbený, připomíná mi repelent, který na sebe v tropech poctivě stříkám, ale víc mi vadí drsné dlaně masérky. Možná si přivydělává prací na rýžových polích? Nebo je to tím levným olejem? Ale když používá lokty, je to nesrovnatelně jemnější. Její lokty prochází hladce po mém těle, brázdí svaly podél páteře, stehenní svaly s hodinářskou precizností, přesně v potřebné hloubce. Je to geniální. Tahle dívka má vrozený talent, proč jsem ji objevil až poslední večer?!
Obzvlášť se mi líbí její pomalé, hluboké, promyšlené a sebejisté pohyby. Přesně takhle si představuji terapeutickou masáž hlubokých tkání. Nevím, kde a od koho se to naučila, ale měla by školit ostatní. Soudě podle její skromnosti, když jsem ji pochválil, si myslím, že si ani neuvědomuje, jak je talentovaná.
Za hodinovou masáž jsem zaplatil, a s velkou radostí – 550 000 vietnamských dongů, čili něco málo přes 500 Kč. Poprosili mě, abych napsal recenzi na portálu Tripadvisor. V duchu jsem se usmíval, rád napíšu, ale pro Fabulo.
Extra zápis z deníku
Asie byla jedinečným zážitkem – s rodinou jsme cestovali nalehko, objevovali místní masáže a zkoušeli různé východní léčebné techniky. Jako správný Masér na cestách však neposedím ani doma, a tak si užívám masáže i po návratu a rád se dělím o své zkušenosti.
Mantra Ayurveda Wellness - Okoč, Indie Slovensko
(Další fotky z tohoto příspěvku najdete zde. Pokud se vám líbí, dejte like, přidejte komentář a sdílejte!)
Indická masáž v Okoči! Nepotřebujete létat pět tisíc kilometrů, máte ji tady, na skok. Právě jsme chtěli ukončit asijskou sérii Masér na cestách, protože ve Vietnamu dorazila do poslední zastávky, když se k nám dostala informace, že s velkou parádou a s požehnáním od indického a pákistánského konzula v Bratislavě, otevřelo své brány masážní a léčebné středisko Mantra Ayurveda Wellness
Středisko se nachází v obrovském rodinném domě na okraji obce Okoč, kde pracují tři indičtí maséři a jeden doktor, kteří - až na jednoho, v tomto domě i bydlí. Mají otevřeno od brzkého rána do pozdního večera, a tak se stalo, že jsem si v pět odpoledne smyslel, že bych je šel vyzkoušet. Zrovna měli ještě volný termín na ten samý večer. Navíc byli tak laskaví a zůstali i po závěrečné, aby mi dopřáli celohodinový zážitek z masáže do půl desáté večer. Opojený zážitkem jsem ještě zůstal s jedním z majitelů, s Anitou a ajurvédským doktorem Anilem Kumarem. Měl jsem to štěstí cestovat i po Kérale, odkud pochází, a tak jsme měli mnoho společných témat.
Velmi dbali na to, aby zajistili autentický zážitek, a proto každý jeden kus zařízení pochází z Indie, dokonce i speciální léčivé oleje dovážejí z lékárny z Kéraly. Ale v jedné z místností, která většinou slouží jako zasedací místnost, je-li třeba, přemění se na masážní místnost, jsem přece natrefil i na jeden přenosný masážní stůl Fabulo. Měl jsem možnost vyzkoušet jedno z nádherných, ručně vyřezávaných lehátek z Dhronu, na které jsem se mohl, díky jeho velikosti, natahovat, jak jsem chtěl, avšak já osobně preferuji klasickou hlavovou část ve tvaru U, než bych měl přetáčet hlavu z jedné strany na druhou, aby se mi nezasekl krk. I pro mou masérku je určitě pohodlnější obcházet přenosné ajurvédské lehátko klasické velikosti a dosáhnout na něj, než tyto masivní stoly z Dhronu. I tento měl vyšší okraje, aby velké množství oleje, které během procedury používá, zůstalo na stole a nesteklo na podlahu.
Moje masérka se jmenovala Kesia. Dostala mě svou laskavostí hned, jak se na mě usmála. Dala mi do ruky poskládanou textilii, ze které jsem vytáhl jednorázové tanga kalhotky. Zeptal jsem se, kde je předek. Řekla, že je to jedno. Nedostal jsem je pro mé pohodlí, ale proto, aby zbylý olej nenasákly mé trenky. Možná v místnosti ještě chybí jeden paraván, když jsem se začal svlékat, Kesia ve své rozpačitosti nevěděla, na kterou stranu se má otočit. Nejsem stydlivý, rychle jsem se převlékl do titěrných kalhotek, sedl jsem si na židli jako poslušné dítě a fascinován jsem čekal, jaký zážitek mi dopřeje.
Proceduru začala modlitbou, pak se dotkla mých ramen, kolen a chodidel, jako kdyby mě požehnala a začala masírovat. Do dlaně si nalila pořádné množství oleje a pooblévala jím mou hlavu, v podstatě mi umyla hlavu olejem. Myslel jsem si, že to bude krátký úvod, avšak po dobu alespoň deseti minut mi velmi důkladně promasírovala téměř každý vlasový kořínek, už díky tomuto jsem se naprosto uvolnil.
Masáž hlavy byla tak důkladná, že pokud bych přišel jen na ni, měl bych pocit, že jsem hotový, přitom to byl jen začátek. Tak moc mě uvolnila, že mě stálo hodně úsilí, abych se dokázal udržet na židli. Možná na skutečné masážní židli, ve které bych se dokázal opřít, bych se cítil pohodlněji a zrelaxovanější. Poloha v sedě však netrvala dlouho, po přetření mého krku, lopatek a hrudi jsem mohl vyskočit na masážní stůl. V poloze v sedě byla kromě masáže hlavy nejlepší ta část, když stála po mém boku a masírovala mě krouživými pohyby – jednou rukou hladila moje záda a druhou moji hruď, měl jsem takový pocit celistvosti a vyváženosti, moc se mi to líbilo.
Kesiiny měkoučké dlaně zprostředkovaly tak přesahující a laskavý pocit, že jsem vedl těžký boj sám se sebou, abych neusnul a mohl vám zreportovat proceduru. V dalším průběhu masáže jsem ležel na zádech, Kesia horkým olejem bohatě zalévala mé tělo – nikdy nešetřila, snad do konce procedury minula celou lahvičku. Víc se mi líbilo, když si olej nejprve nalila do své dlaně, čímž se trochu ochladil, protože když ho nalila přímo na mě, na můj vkus už pálil – obecně jsem citlivý na horké věci, pro někoho by to možná bylo ještě velmi příjemné.
Její dlouhé pohyby překlenující celé tělo jsem měl moc rád – nepiplala se na jednom místě, nechtěla rozmasírovat ztuhlé svaly, nic nechtěla vyřešit. Důraz kladla na rozmazlování a uvolnění se. Jednotlivé části mého těla promasírovala silnými, rozhodnými, avšak jemnými chvaty. Díky dlouhým pohybům jsem měl pocit, že je spojuje – začala při mých rukou, pokračovala přes ramena a hrudník po mé břicho, odtud přecházela dál po stehnech po chodidla a zpátky. Občas pomaleji, jindy rychleji, rytmičtěji a vždy s velkým množstvím oleje. Byl to fantastický pocit.
Nehledě na tuto drobnost jsem měl radost, že masáž břicha byla základní částí procedury. Zajímavé je, že je součástí studijního materiálu západních masážních technik, dokonce i výcvikových kurzů, ovšem z praxe se už z nějakého důvodu vytrácí. Ještě jsem nezjistil, jestli je to tak z důvodu stydlivosti masérů nebo klientů.
Na konci fáze vleže na zádech Kesia zvedla mé nohy a pořádně prohnětla moje lýtka. Bylo to geniální, jak si konečně vydechla, jako by mi z nich poodpadávaly kusy betonu. Poprosila mě, abych se přetočil na břicho a… od tohoto momentu ani obraz, ani zvuk. Tak rád bych vám popsal i tuto část, ale okamžitě jsem usnul a probral jsem se až na to, jak mě Kesia budí, abych se znovu přetočil na záda.
Dostal jsem nakonec ještě krátkou masáž hrudi a lící. Bylo to božské, úžasně hýčkající. Přišlo mi směšné jen to, když mi při jednom z krouživých pohybů vždy na krátkou dobu zacpala nos, a jelikož své dlaně opírala o moji bradu, nemohl jsem se nadechnout ani přes ústa. Myslel jsem si, že takhle na závěr procedury usnu úplně, pokud se nebudu ovládat, avšak tyto pohyby rychle ukončila a já jsem se mohl nadechnout.
Celkově to byl fantastický zážitek, je to pro mě obrovský dar, že pouhých 15 minut od mého bydliště se nachází takové jedinečné centrum.
Autor:
Ivan Mátis, masér a manuální terapeut, jednatel internetového obchodu Fabulo
www.fabulo.cz