Masáže jsou odjakživa symbolem relaxace a oddychu. Ale co když vám řekneme, že v tomto poklidném, až spirituálním rituálu, je možné soutěžit a stát se klidně i mistrem světa? Skrývá masážní svět i rivalitu a soutěžního ducha? V článku se zaměříme na otázku, zda je možné soutěžit v masážích jako ve sportu. Přinášíme vám příběhy nadšených masérů a masérek, kteří se vydali na cestu za soutěžením v masírování, ale i těch, kteří podobné účinkování odmítají. Připravte se na nevšední pohled do světa masáží.
Vyrazili jsme na mistrovství světa v masírování do skandinávského Dánska.
Upřímně prozradím, že jsme nevěděli, co očekávat, ani jak si celou událost představit. Ani kolega Ivan, který není jen zakladatel Fabulo značky pro masážní lehátka, ale taky zkušený masér, mi nedokázal přesně nastínit, jak může probíhat mistrovství světa v něčem tak individuálním, jako je masáž.
Jsme vůbec správně na mezinárodním šampionátu v masážích?
První, co na nás dýchlo, byla neuvěřitelně klidná atmosféra. Ve vzduchu nebylo napětí, rivalita nebo krvepotný chtíč stát se mistrem světa. Naopak, cítili jsme se jako mezi přáteli, se kterými se známe minimálně celé dekády. V atmosféře inspirace, porozumění, vzájemného učení se jeden od druhého. Bylo to jako vstoupit do tajemného světa posvátné komunity.
Usadili jsme se ve velkém sálu kodaňské univerzity a nadšeně se rozhlíželi po publiku. Můj zrak upoutali okamžitě 2 soutěžící: upřímně se usmívající drobná Asiatka v červeném saténovém kimonu a hnědou zapletenou čelenkou; a bezmála 2metrový plešatý muž s plnovousem v tmavé sutaně s obrovskými dřevěnými korálemi okolo krku.
Potvrdili se i některé úsměvné sociální stereotypy: členové amerického týmu byl téměř od hlavy k patě oblečeni v národní vlajce, štědře vybaveni malými odznáčky a vlaječkami. A soutěžící z Asie zachránil kolegu Ivana, když se mu vybil telefon.
Masážní cirkus nebo přehlídka nejúžasnějších technik ze světa masáže?
Jeppe Tengbjerg, zakladatel a generální ředitel Mezinárodní masérské asociace (The International Massage Association, zkr. IMA), se postavil na místo, kde obvykle stávají vysokoškolští pedagogové a vysvětlil, že se v tomto ročníku soutěží v 8 kategoriích:
- Švédská masáž,
- Thajská masáž,
- Wellness masáž,
- Freestyle – západní masérské inspirace,
- Freestyle – východní masérské inspirace,
- Masáž prováděná na židli,
- Masáž obličeje,
- a Sportovní masáž.
Jeppe je jinak dost zajímavý člověk. V roce 1998 získal vzdělání jako masér a reflexolog, o 2 roky později i jako akupunkturní terapeut. Vlastní masérskou školu, kde se zaměřuje nejen na švédské a thajské masáže, ale též na akupunkturu a reflexologii. Při osobním setkání z něj vyzařuje něco zvláštního, co se vám vryje do paměti. Na jevišti působil sebejistě, ale zároveň inspirativně a přirozeně. Vybídl všechny soutěžící k vzájemného učení se jeden od druhého, úctě a pochopení.
Zhlédněte krátký rozhovor, kde jsme Jeppeho pro Vás zeptali, kde získal inspiraci k založení této jedinečné události.
Odborná porota hledala jehlu v kupce sena…
Hlavní oblasti, které odborníci v masážích hodnotili, byly tyto:
- Samotná masérská technika,
- Ergonomie,
- Flow, průběh a plynulost masáže, tedy nepřetržitost pohybu a variace technik prováděných terapeutem,
- Inovace a rozvoj nových metod,
- Kontakt s masírovaným klientem.
Masáže měly určeny i striktní pravidla. Tak například – při thajské masáži není povolena obuv. Masírovaná osoba musí na sobě neustále mít spodní prádlo a pokud se jedná o ženu, tak i zakrytý hrudník. Jakákoliv plocha, se kterou se v dané chvíli nepracuje, musí být zakryta. Všichni účastníci jsou povinni nejen masírovat, ale rovněž se nechat masírovat ostatními. A tak bychom mohli pokračovat…
Kouzelnické masérské představení, kde je ten nejlepší trik odměněn štěstím klienta. Nebo ne?
Tím, že přímo 1 z aspektů, který hodnotící odborníci museli brát v potaz, byla inovace a rozvoj nových trendů, někdy jsme nevěděli, jaké vlastně zaujmout stanovisko, jak zážitek zpracovat. Je to neskutečně dobré? Nebo už někde za hranou?
Konkrétně mám na mysli například masérské duo, kterým interně říkáme “Jin – Jang” kvůli barvě oblečení. Přišli se zajímavým konceptem, ale detaily se prozradili… Na malý stoleček vedle masérského lehátka položili stojan s 8 bezdrátovými sluchátky. Masírovanému dali jedna sluchátka, 1 ks použila jang v bílém a 1 jin v černém. 1 sluchátka poslali do davu přihlížejících, mezi kterými jsme byli i my.
Půjčila jsem si sluchátka hned v úvodu, protože jsem byla neskutečně zvědavá, jaká bude jejich hudba. Bude to meditační hudba? Nebo spíše nějaké alternativní stereo vlny? Možná relaxační klavírní sólo? Začalo to mluveným slovem, kdy anglicky hovořící muž vyprávěl o zrození. Spíše než hudba, začaly se do pozadí tlačit přírodní zvuky – šplouchání vody, následně foukání větru, zpěv ptáků. Musím otevřeně přiznat, že jsem v tu chvíli vnitřně něco cítila. Budete se smát, ale měla jsem pocit, jako by mě ty zvuky celou obklíčily, tak nějak jako vnitřně objaly… Celé to pokračovalo až do zvuků praskání ohně, kdy se postupně do popředí dostávala nějaká stará písnička, kterou hrál starý šaman na fujaru. Zní to neuvěřitelně, že? Ale tohle jsem opravdu viděla a vnitřně cítila.
No, ale k samotné masáži. Masérské duo bylo synchronizované. Přesně věděli, jaký pohyb bude následovat, kdy bude příležitost na vteřinové otření zpoceného čela, nebo doplnění masážního oleje na ruce. Měli to secvičené. Připravené. Na představení se dívalo skvěle, ale byla to skutečně show. Neříkám, že neměli snahu pomoct masírovanému klientovi, ale zkrátka to bylo tak nějak moc. Moc teatrální, moc osluchátkované, s přespříliš efekty.
Prokoukli jsme je s Ivanem hned díky drobnému detailu. Řekli, že kdyby nebylo dost sluchátek pro porotce, máme okamžitě jedny vrátit na stojan. A vlastně máme sledovat množství sluchátek ve stojaně, aby vždy byla nějaká k dispozici pro hodnotící komisi.
I tím dali najevo, že prahnou možná o trošku více po pozlátku získání titulu mistra světa v masáži pro rok 2023.
Jenže, udělat si černobílý názor je příliš jednoduché. Ano, možná pro nás, ze střední Evropy, to bylo více performance a show. Možná jsme měli představu o zázračném dotyku a uzdravení pacienta stisknutím jediného bodu někde u lopatky. Možná to bylo příliš, protože jsme podobné představení nečekali.
Ale na druhou stranu? Když jsme se po ukončení ptali masírovaného muže, jaké to bylo, byl nadšený! I během masáže vypadal skutečně spokojeně. A proč by tyto pocity hrál, když sám se ucházel o stejné ocenění? Vlastně jej masírovala jeho konkurence, a přesto masérský duet upřímně chválil.
Hudbu měli vynikající. Možná to nebylo pro každého, ale musím férově uznat, že vyvolávala emoce a tím se vlastně jen podtrhl masérský um. Dokážu si představit, že kdybych tam ležela já, odnesla bych si zážitek do konce života. A není možná i tohle esence, kterou očekáváme od vítěze masérského mistrovství světa?
Dostáváme se vlastně k tomu, že existuje tenká hranice mezi posvátným masážním rituálem, který je až spirituálním zážitkem, a pro maséra posláním, až po představení s ustřelenými technikami, kde se sice vytrácí idea léčení, ale naopak dominuje neopakovatelnost jedinečných prožitků, které s námi budou do konce našich životů.
A co když v léčení jednoho je potřebná pokora a důsledné uvolnění svalů? A druhý potřebuje ošetřit především bolavou duši a pomůže mu právě nový přístup něčeho netradičního, možná až nepochopitelného? Anebo nepochopeného?
Jin – Jang nevyhráli. Ani se neumístili. Na porotu zkrátka nezapůsobili. Můžeme jen spekulovat, zda to bylo tím, že masážní rituál byl tak nějak přehnaný i pro porotce. Nebo možná jen byli ve skupině talentovanějších masérů a jako nováčci neměli šanci se probojovat do dalšího kola.
Luisa Vargas – živý obraz Doriana Graye
Masírovalo se vždy zároveň v několika místnostech. Abychom nerušili masážní terapeuty během práce, snažili jsme se zůstat celou hodinu v dané místnosti a jen beze slov pozorovat profesionály v pohybu. Riskovali jsme sice, že nám uteče příležitost vyfotit vítěze nebo vítězku, ale vlastně to byla nesmírně zajímavá pastva pro oči. Nikdy bych nevěřila, že hodiny zírat na masáž jiných lidí je tak neuvěřitelně zklidňující, dechberoucí a meditační… A tak jsme neviděli masírovat Luisu, která vyhrála.
Nedokážu tedy upřímně říct, zda její pohyby byly nejladnější a doteky zázračně způsobovaly dokonalé uvolnění svalů. Ale co mohu s klidným srdcem říct je to, jaký Luisa zanechává dojem.
Znáte knihu Obraz Doriana Graye od spisovatele jménem Oscar Wilde? Podstatou je obraz, který se stává zrcadlem duše hlavní postavy a mění se na základě chování. Pokud se podíváte na fotky s Luisou, spatříte neskutečně krásnou ženu se studánkově čistou duší. Po rozhovoru s ní nepochybuji, že je naprosto oddaná svému masérskému řemeslu. Dokonce ani o tom, že by se bez váhání i přetrhla, jen aby pomohla jakémukoliv zákazníkovi. Tato drobná Američanka, původem z Dominikánské republiky, má v sobě něco magického, možná až nadpřirozeného. Byli byste překvapení, jak obdivuhodně pokorná Luisa je.
Po setkání s Luisou jsem přemýšlela o tom, zda právě čistota lidské duše není to, co v soutěži přidává vítězné body. Kdybych soutěž založila já, byla bych hrdá, kdyby nejvyšší ocenění nosila taková žena, jako je Luisa Vargas. Titul mistryně světa má zcela zaslouženě a upřímně jí toto ocenění přejeme. Co můžeme udělat proto, aby bylo takových talentovaných Luis na světě více?
Sdílené tajemství doteku
Další inspirativní profesionál, který upoutal naši pozornost, byl Chaz Armstrong. Dodnes jsem nevypátrala, jestli se skutečně narodil s tímto výjimečným příjmením, nebo se jedná o přezdívku (z angličtiny arm = paže, strong = silný). Na workshopu představil “Ninja masážní terapii”, techniku, která používá celé tělo jako hlavní zdroj energie. Vše je založeno na využívání nepřetržitých sporadických pohybů kloubů pro kontrolu stavu relaxace klienta za všech okolností.
Chaz ztělesňoval celou myšlenku šampionátu, protože s účastníky sdílel i velice cenné poznatky z vlastní praxe. Byl velmi otevřený, bez okolků odpovídal na zvídavé otázky. Jako by pro něj vlastní know–how ani neexistovalo… Na konci workshopu jsme si udělali společnou fotku. Chaz slíbil, že kdokoliv ho kontaktuje přes sociální sítě, tomu rád fotografii pošle. Tak jsem otestovala jeho slova – a tady je fotka.
- Například doporučoval, aby profesionálové využívali zásadně přípravky pro velmi citlivou pokožku. Chaz doslova řekl, že masér by si nikdy neměl být jistý, zda jeho klient není přecitlivělý na nějakou i minoritní složku masážního oleje nebo krému.
- Apeloval na udržování nepřetržitého kontaktu s klientem. Zmínil, že všichni jeho klienti ví, že pokud necítí jeho dlaň na těle, znamená to, že masáž skončila.
- Vyslovil myšlenku, která možná osloví i Vás. „Skutečná konkurence není mezi samotnými účastníky IMA Massage World Championship, ale jedná se o boj mezi umělými masážními pomůckami a lidským dotykem.”
- Na otázku, zda je možné soutěžit v masírování, neodpověděl napřímo. Jen s úsměvem na rtech prohodil, že jako každá jiná profese, i masážní terapeuti si zaslouží spojit se a spolupracovat. Jako se stále vylepšují technologie, musíme se zlepšovat i my, v každém aspektu života.
Pod paži skládací masážní lehátko a hurá na mistrovství?
Ještě před samotným zahájením masérského svátku jsme se ptali Jeppeho, zda se nebojí klesající kvality masérů a masérek, když k účasti na mezinárodním mistrovství světa v masáži nepotřebujete porazit konkurenty z vlastního města, kraje nebo státu. S lišáckým úsměvem jen prohodil, že se neobává.
- Reálně se za účast na mistrovství světa v masírování platí, cena účastnického poplatku je okolo 240 € (cca 5 700 Kč). Plus výdaje na letenku, ubytování, stravu… Jeppe si je jistý, že pokud masér dokáže vydělat tak, že si je schopný účast dovolit, je dostatečně kvalifikovaný na boj o prestižní titul.
- Poznamenal, že mistrovství světa je jen název, ale vlastně se nejedná o soutěž, ale komunitní workshop pro inspiraci a vzájemné učení se. Myslím, že v tu chvíli jsme jeho slovům nepřikládali až takovou váhu.
Jednou zažít je lepší než 100x slyšet. Přijeďte! No vážně! Pokud váháte, zkrátka se sbalte a na další ročník přijeďte. Talent, který v sobě máte, můžete hrdě ukázat ostatním profesionálům z celého světa. Nebo pokud s masážemi teprve začínáte, přijeďte se podívat na ostatní maséry a masérky.
Za celou Českou republiku jsme měli osobně v Dánsku jedinou soutěžící, usměvavou paní Markétu. Soutěžila v kategorii Wellness masáž, konkrétně s čokoládovou masáží, která rozvoněla každý kout místnosti. Měla velmi esteticky nachystané masážní lehátko, v oranžovohnědé barevné variaci, která ladila s chystanou masáží. Její ručníkové labutě by záviděli i v pětihvězdičkovém wellness hotelu!
Překvapily mě 3 věci.
První byla ta, na jak vysoké úrovni byli soutěžící maséři. Všimla jsem si, s jakou grácií a lehkostí maséři používali své nástroje. Jako by se už narodili s pouzdrem na olej okolo pasu! Byla jsem fascinovaná a hodiny nehybně pozorovala „masérský balet”.
Druhé překvapení se skrývalo v rozdílech. Ačkoliv nejsem profesionální masérka a řemeslu rozumím jako koza petrželi, všimla jsem si rozdílů mezi soutěžícími. S Ivanem jsme se absolutně shodli, že některým jsme to zkrátka věřili, jiným zase absolutně ne. A někteří byli někde na hranici.
Třetí údiv pro mě ztělesňovala samotná atmosféra celého mistrovství. Ve vzduchu se pomalu vlnila harmonie, jakási vnitřní stabilita, lehkost, otázka – co je vlastně v životě opravdu důležité, soudržnost. A taky nefalšované úsměvy a přátelství. Soutěžící skutečně nebojovali o titul, ale upřímně měli radost, že se znovu setkali se svými druhy z celého světa tak, jako každý rok.
Autorka:
Eliška Anna Vojtková, marketingová patronka značky FABULO
fabulo.cz